Některé firmy už rozpoznávají rizika, ale psychopatické rysy jsou stále žádané – proč to může být nebezpečné i pro vás
08/08/2025 – 11:55 Aktualizováno: 08/08/2025 – 11:55
Asi vás to překvapí, ale psychopati nejsou jen záležitostí vězení nebo detektivek. Dnes sedí na důležitých pozicích ve vedení korporací, ve vládách a často i v klíčových radách firem. Upozorňuje na to Vicente Garrido, jeden z nejznámějších španělských kriminologů. V podcastu The Wild Project otevřeně popsal, proč jsou politika a byznys pro lidi s psychopatickými rysy tak lákavým prostředím a co na nich obě sféry tolik oceňují.
Zatímco v běžné populaci splní všechny klinické znaky psychopatie asi 1 % lidí, podle Garrida se v politice a korporátním prostředí toto číslo pohybuje někde mezi 10 až 15 %. Sám připomíná slova Roberta Hareho, ikony výzkumu psychopatie: „Dnes najdu více psychopatů na Wall Street než ve vězení.“
Není to náhoda. Vliv, moc, touha ovlivňovat ostatní nebo absence výčitek – tohle všechno je ve firemním i politickém světě často ceněné a přesně to psychopaty přitahuje. A oni na oplátku přinášejí elity schopnosti, které se někdy až nebezpečně dobře hodí.
Pletení si leadershipu s bezohledností: chyba, na kterou český byznys pořád doplácí
Podle Garrida se dlouhá léta zaměňovala rázná rozhodnost za bezohlednost. „Efektivita se stávala synonymem krutosti,“ vysvětluje. V praxi to často znamenalo, že vedení tleskalo těm, kdo se nebáli bez citu propouštět, manipulovat nebo překrucovat fakta. Tak se psychopat stal v hierarchii firmy takřka vzorem úspěchu: jedince, který „se nebojí jít za svým, ať to stojí, co to stojí.“
Některé společnosti si už rizika uvědomují, ale mnohé stále cíleně hledají psychopatické rysy při náboru klíčových lidí. Jak připomíná Garrido: „Když naletíte na zdánlivě výhodné vlastnosti, většinou si domů přinesete i ten zbytek… a později zaplatíte mnohem vyšší cenu.“
V podcastu rozebral několik známých příkladů „učebnicových“ psychopatů ze světa byznysu. Zmínil například Bernieho Madoffa – autora slavné pyramidové hry, Elizabeth Holmesovou z Theranosu (odsouzenou za falšování medicínských výsledků) i Jeffreyho Skillinga, hlavního aktéra pádu Enronu, jehož kauza zruinovala i poradenskou legendu Arthur Andersen.
„Firemní svět je pro ně perfektní hřiště. Manipulace, lhaní, bezskrupulózní propouštění – vše bez morálních zábran. Tyto typy milují rozpory, štěpí týmy, budují si příznivce a rády ukazují moc,“ podtrhuje Garrido. Z krátkodobého pohledu to může firmy posílit, ale středně i dlouhodobě takové postupy devastují firemní kulturu i psychické zdraví zaměstnanců. Výsledkem bývá kolaps – ne růst.
Politika jako „magnet“ pro extrémní osobnosti
Také politika je podle Garrida doslova magnetem pro psychopaty. Nabízí moc, možnost ovládat, status i jistou beztrestnost – přesně to, co psychopata motivuje. „Politika láká touhou po vlivu, nabízí mediální pozornost, impunitu a možnost ovlivnit osud mnoha lidí. Za to sami přinášejí charisma, podmanivý (byť povrchní) projev a bezbřehou ambici,“ věří Garrido. Přiznává ale, že tento mix je pro demokracii a důvěru občanů velký problém.
Pokud jsou klíčová rozhodnutí v rukou lidí bez empatie a svědomí, společnost rychle ztrácí důvěru v demokracii i trh. Mějte na paměti – není to problém jen dalekého Španělska, ale i Prahy, Brna či Ostravy. Kdo někdy pracoval ve velké firmě nebo sledoval polistopadovou politickou scénu, najde české paralely bez problémů.
Psychopati mezi námi: Proč nezůstanou „jen u podvodu“?
V závěru rozhovoru Garrido zmínil příběhy lidí jako Jeffrey Epstein, u nichž kombinace bohatství, vlivu a absence zábran vedla k šokujícím činům. Proč někdo riskuje všechno kvůli trestné činnosti? „Dva důvody: milují riziko a mohou si to dovolit,“ říká odborník. Psychopaty neuráží představa, že by si zaplatili luxus. Uspokojení cítí až ve chvíli, kdy druhé ovládají a ponižují. Moc je silnější droga než peníze.
Ne všichni psychopati jsou zločinci či vrazi. Mnozí jsou perfektně začlenění ve společnosti – často v nejvyšších patrech vlivu. Prezentují se jako vizionáři, okouzlující lídři, osobnosti, které budí respekt. Ale jejich cílem je vždy jedině kontrola, podvod, zneužití důvěry ostatních.
Co s tím? Společnost a firmy se musí naučit tyto typy rozeznávat včas. Psychopatické rysy nejsou „cestou nahoru“, ale naopak rizikem pro podnikání i pro demokracii. Přestaňme obdivovat lidi, kteří staví úspěch nad zdraví okolí. Kdo si zvolí špatné lídry, nakonec trpí s nimi.
Co si z toho odnést?
- Kriticky sledujte chování šéfů a politiků – charizma není zárukou empatie.
- Ptejte se po dlouhodobém dopadu rozhodnutí, ne jen po krátkodobých výsledcích.
- Budujte zdravou firemní kulturu a oceňujte férovost, ne jen razanci a „nekompromisnost“.
Psychopati nejsou jen problémem exotických podvodníků z Wall Street. Náš vlastní byznys, radnice i sněmovny mohou být pro podobné typy přitažlivé. Proto má smysl znát varovné znaky a nebát se říct „dost“ – už dnes.
