V roce 2025 je patrné, že Evropská unie zrychluje přechod na zelenou ekonomiku s cílem snižovat emise skleníkových plynů. Bohužel tento směr přináší i vysoké náklady, které začínají zasahovat nejenom domácnosti, ale zejména výrobní podniky. Zároveň se na opačné straně planety Čína rozhodla pokračovat v investicích do uhelných elektráren a výsledkem je stále levnější energie pro její vlastní průmysl. Jak to ovlivní konkurenceschopnost Evropy i běžného Čecha?
EU: Dobrý úmysl, horší realita
Legislativní balíčky jako Green Deal a povinné emisní povolenky přicházejí v EU ruku v ruce s drahou elektřinou a vysokými provozními náklady. Přestože z pohledu ochrany klimatu není cíl zpochybňován, stále více analytiků a podnikatelů upozorňuje, že současné “zelené tempo” brzdí růst a snižuje schopnost evropských firem konkurovat zemím mimo EU.
Jak se to projevuje v praxi?
- Růst cen energií – Češi i Němci platí za elektřinu výrazně víc než před pěti lety.
- Stěhování výroby mimo Evropu – Některé české podniky zvažují přesun do Polska či na Balkán.
- Větší závislost na dovozech – Zejména v elektroprůmyslu roste dovoz dílů z Asie.
Čína sází na uhlí – a vyhrává
Podle čerstvých dat organizací Centre for Research on Energy and Clean Air (CREA) a Global Energy Monitor (GEM) Čína v roce 2024 schválila výstavbu uhelných elektráren s kapacitou přes 94 gigawattů. To je nejvyšší číslo od roku 2015. V praxi to pro čínské průmyslníky znamená stabilní a výrazně levnější proud.
Srovnejme čísla: Jen v solárních a větrných kapacitách instalovala Čína letos 356 gigawattů – to je 4,5krát víc než všechny státy EU dohromady. Přesto uhlí zůstává dominantní a přechod na čisté zdroje bude mnohem pomalejší než u nás.
Proč si Čína může dovolit zpomalit zelenou transformaci?
Za vším stojí pragmatická rozhodnutí na vládní úrovni. Uhelné elektrárny pomáhají jít ekonomice naplno a díky nižším účtům za energii může Čína držet nižší ceny výrobků, které v Evropě často nemůžeme cenově konkurovat.
Co to znamená pro Evropu a Česko?
- Oslabování domácího průmyslu a ztrátu zakázek pro české i evropské firmy.
- Růst dovozů z Asie – od elektroniky až po výrobky běžné spotřeby.
- Možný pokles pracovních míst v tradičních odvětvích v regionech jako Ostravsko nebo Karlovarsko.
Zatímco prezident Si Ťin-pching stále slibuje uhlíkovou neutralitu do roku 2060, aktuální data ukazují rychlý růst spotřeby uhlí v Číně – mezi lety 2020 a 2024 narostla z 3,9 na 4,8 miliardy tun. Prakticky se tak potvrdilo, že bez větších reforem bude Asie závislá na uhlí ještě minimálně desetiletí.
Může si Evropa dovolit dál zpřísňovat ekologickou politiku?
To je otázka, kterou si nyní kladou i čeští politici a podnikatelské svazy. Zelený kurs je nezpochybnitelně důležitý pro budoucnost planety, ale pokud jej Evropa bude prosazovat v úplné izolaci a ostatní ekonomiky půjdou vlastní cestou, může to pro naše hospodářství znamenat bolestivou ztrátu pozic na globálním trhu.
Co můžete čekat v následujících letech?
- Pokračující tlak na energetické úspory – i v domácnostech, např. programy Nová zelená úsporám.
- Důraz na vývoj technologií v oblasti zelené energie v českých firmách (změny přinese třeba ČEZ nebo Škoda Auto).
- Hledání nových způsobů zalepit propad konkurenceschopnosti, včetně možných dočasných ústupků ze striktní zelené politiky.
Řešení: Rovnováha mezi ekologickým cílem a ekonomickou realitou
Jedno je jisté – cesta k uhlíkové neutralitě bude vyžadovat více mezinárodní koordinace a také větší podporu pro firmy v regionech, které jsou nejcitlivější na změny (typicky energetika, hutnictví nebo chemie). Zkušenost posledních let ukazuje, že skoková opatření, bez ohledu na globální vývoj, mohou Evropu ve světovém měřítku oslabit.
Na co nezapomenout?
- Dívat se na zelené změny s nadhledem a nesrovnávat pouze čísla, ale i dopady na život kolem nás.
- Podporovat nové technologie i vzdělávání, které pomůžou domácím firmám uspět na nových trzích.
- Neztratit vlastní know-how v důležitých oborech, které jsou pro Česko a Evropu klíčové.
V roce 2025 je tedy hlavní otázkou, jak sladit ekologickou odpovědnost s zdravou ekonomikou. Češi jsou vynalézaví – a právě v tom může být naše skrytá výhoda, pokud se podaří najít rozumný kompromis mezi zelenou vizí a realitou trhu.
