Klimatické ambice Evropské unie nepolevují — právě naopak. Plánuje se, že v příštích letech budou cíle pro omezení emisí ještě tvrdší. Jenže podnikatelská sféra se ozývá: už teď bojujeme s realitou, a další přitvrzení by mohlo poškodit celou evropskou ekonomiku.
Smělé vize, složitá realita
Evropská unie chce do roku 2040 snížit emise skleníkových plynů o celých 90 % oproti roku 1990. Na papíře jde o ambiciózní závazek a z hlediska udržitelnosti možná nezbytný. Právě tady ale začínají první rozpory. Čeští průmyslníci, zástupci firem ze Svazu průmyslu ČR i menší podnikatelé z Brna nebo Ostravy se shodují: už dnešní podmínky jsou těžko splnitelné, a další utažení povede spíš ke zpomalení rozvoje a omezování investic do inovací.
Technologická propast zůstává
Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) bude nutná polovina snižování emisí v roce 2050 záviset na technologiích, které teprve vznikají, nebo jsou ve fázi prototypu. Dostupné nejsou a ani ceny nejsou konečné. Zkušenost české výroby, například automotive firem jako Škoda Auto, potvrzuje, že přechod na nízkoemisní provoz znamená masivní investice do nových technologií, digitalizace a postupů. Bez strategické státní podpory, ve stylu dotačních titulů Ministerstva průmyslu a obchodu, se většina firem neobejde.
Dotace, úlevy a „brown-to-green“ transformace
Historie ukazuje, že podpora státu funguje — stačí si připomenout boom solárů v Ústeckém kraji nebo úspěšné projekty na bioenergetiku na jižní Moravě. Právě kombinace dotací, daňových zvýhodnění a zdrojů z EU umožňuje podnikům přejít na bezemisní technologie, které jsou pro tržní prostředí zatím nedosažitelné.
Velkým tématem posledních let je i tzv. „brown-to-green“ transformace — jednoduše řečeno, nahrazení tradičních fosilních paliv „zelenou“ energií. Zpravidla nejde o jednoduchý přesun, ale o zásadní přestavbu celých výrobních procesů.
CSRD a nové povinnosti: Komu se to dotkne?
Od letošního ledna firmy podléhající směrnici CSRD musí vytvářet zprávy o udržitelnosti podle přísných evropských standardů, včetně externího ověření. Týká se to nejen evropských, ale i zahraničních firem podnikajících v ČR — třeba německých dodavatelů do místní výroby. Očekává se, že do roku 2027 bude tuto povinnost plnit několik tisíc českých podniků, včetně rodinných firem a středních výrobců.
Stoupající tlak — zejména na velké hráče
Něco vědí o evropských regulacích například v Plzeňském Prazdroji nebo v ČEZ. Největší tlak podle průzkumů dopadá právě na velké korporace s miliardovými obraty. Zákazníci chtějí “zelené” produkty, investoři vyžadují transparentnost a regulátor stanovuje jasná pravidla hry. Menší firmy jsou zatím pod menším tlakem, i když se napětí postupně přelévá i k nim.
Specifické jsou tím odvětví jako energetika, automobilový průmysl nebo chlouba naší země — výroba spotřebního zboží. Oproti tomu technologické firmy nebo média, jako je třeba Seznam, cítí změny mírněji, ale už se k nim také blíží.
Výzvy pro českou ekonomiku — a příležitosti k inovaci
Nové technologie, změny trhu a regulace hrají klíčovou roli. Slovy expertů z pražské VŠE: právě v období změn vznikají nejlepší inovace a produkty s menší uhlíkovou stopou. Firmy mohou investovat do obnovitelných zdrojů, zefektivnit dodavatelské řetězce a získat výhodu před konkurencí — nejen lokální, ale i evropskou.
Teď víc než kdy jindy platí, že pružnost, rychlost inovací a odvaha zkoušet nové cesty může rozhodnout o tom, kdo na trhu přežije a kdo zmizí z mapy.