Nové úpravy v oblasti energetiky, průmyslu i dopravy, které teď Evropská unie připravuje, podle odborníků zdaleka nestačí na to, aby bylo možné udržet růst globální teploty pod kritickou hranicí 1,5 °C. Vědecké odhady ukazují, že pokud chceme planetu udržet „ve zdraví“, musíme stlačit emise až o 90–95 % během následujících 16 let. Aktuální opatření jsou ale na takové změny příliš opatrná.
Můžeme si v Česku ještě dovolit odklady? Pokud vezmeme v úvahu doporučení Poradního výboru EU pro změnu klimatu, jde o signál, že školy, fabriky i domácnosti budou muset výrazně změnit způsob vytápění, cestování a výroby energie. Koho už bolela (nejen) peněženka kvůli zvýšeným cenám plynu nebo benzínu během několika posledních let, má představu, že cesta k uhlíkově čisté Evropě nebude jednoduchá.
Euro 7: Česká stopa v emisní legislativě
Evropská unie nedávno přijala nová pravidla pro automobily pod označením Euro 7. Díky aktivitě českých europoslanců je norma nakonec mírnější, než experti původně plánovali. Automobilky, včetně domácí Škody Auto, i politici v čele s českými zástupci si oddechli. Hromadný a rychlý přechod na elektromobily, jak se navrhoval, by podle firem reálně ohrozil výrobu i pracovní místa v regionech jako je Mladá Boleslav nebo Ostravsko.
Tvrdší opatření? Zatím bez politické vůle
Fakt, že samotné změkčení normy ukazuje limity evropské klimatické politiky. Je jasné, že pouhá současná opatření stačit nebudou. Vědci už dlouho varují, že pokud neomezíme emise včas, následné ekonomické škody z klimatických změn budou řádově větší než dočasný pokles průmyslové výroby nebo místní krize automobilek. Přesto se většina evropských politiků – a upřímně, i českých občanů – soustředí spíš na aktuální ekonomické potíže než na dlouhodobý dopad vyšších teplot na zásobování vodou, zemědělství nebo zdraví.
O 90–95 % nižší emise už do roku 2040?
Doporučení Poradního výboru EU zní neústupně: bude nutné snížit emise do roku 2040 téměř ke stovce. Ano, Evropská unie se v rámci Pařížské dohody zavázala k udržení globálního oteplení pod 1,5 °C vůči době před průmyslovou revolucí. Jenže realita dle posledních čísel Global Carbon Project je neúprosná: loni se globální emise z energetiky a cementáren vyšplhaly na neuvěřitelných 37 miliard tun CO2. Pokud zůstaneme u kosmetických změn, mohou být klimatické limity překročeny už kolem roku 2030.
Co to znamená v praxi?
Transformace na nízkouhlíkové technologie – v energetice, dopravě i průmyslu – je nevyhnutelná. Nestačí jen přidat pár tepelných čerpadel nebo hybridů na silnici. Bude to znamenat posílení českých obnovitelných zdrojů, masivní rekvalifikační programy pro zaměstnance tradičních energetických oborů a investice do moderních technologií ve výrobě. Je třeba také hledat kompromisy: například rozšiřovat dálniční síť s infrastrukturo pro elektroauta, ale nezapomínat ani na lokální vlaky nebo kvalitní MHD – typicky třeba v Brně nebo Praze.
Co si z toho odnést?
- Česko i celá EU potřebují velmi rychle snížit emise, jinak dopadnou výrazné škody nejen na přírodu, ale i na naše peněženky a zdraví.
- Větší změny čekají všechny – domácnosti, průmysl, státní správu i dopravce.
- Zapojení lokálních firem i podpora vědy a výzkumu budou klíčem k tomu, aby proměna byla realistická i spravedlivá.
- Bez odvahy, investic a kuráže změnit zažité vzorce to nepůjde.
Chápeme, že každý další zákaz nebo norma vyvolává debaty, zda už „nejsme za hranou“. Ale v roce 2025 už jednoduše nemáme čas otálet – ať už na to koukáme z kterékoliv strany.
