Silná úvaha o tom, jak chránit vlastní pohodu, když vás blízký člověk přestane vážit
Přední psycholog a autor Walter Riso, známý zejména na poli duševního zdraví, nedávno v jednom z populárních videí otevřel velmi aktuální téma – jak reagovat na toxické chování ve vztazích. Pokud vás někdo blízký opakovaně ignoruje, ponižuje nebo vám dává pocítit, že nestačíte, nemá smysl okamžitě „práskat dveřmi“. Podle Risa je klíčem naučit se udržet vnitřní odstup, který ochrání vaši sebeúctu a nepustí negativní emoce druhých do vašeho prostoru.
Vnitřní odstup: silná forma ochrany
Podstatou tohoto přístupu podle Risa není radikální přerušení vztahu nebo útěk, ale pevný postoj sebepečování. Říká: „Když se k vám někdo chová špatně a ignoruje vás, potřebujete vzdalit se – ale nemusíte přestat existovat v jeho světě.“ Místo dramatického konce doporučuje nasměrovat pozornost dovnitř, na vlastní příběh, vzpomínky a vnitřní sílu. Ta často bývá ve stínu toho, co nám říkají ostatní.
Sebeláska: nejlepší odpověď na lhostejnost druhých
Podle Risa je právě sebeláska tím, co nás chrání před manipulativními či nezdravými vztahy. I když vás druhý soustavně ponižuje či odmítá, tou nejsilnější strategií je orientovat se zpátky do vlastního vnitřního světa. Tak se nenecháme pohltit tím, co si o nás myslí ostatní: „Názor druhého mě už nebolí, jeho pohled prochází kolem mě.“ Jeho lhostejnost tak ztrácí moc a vy znovu objevujete svou emocionální autonomii.
Závěrem Walter Riso upozorňuje – být vzdálen od člověka, který ubližuje, ve skutečnosti znamená být blíž sám sobě. Právě tato vnitřní vzdálenost umožňuje opustit to, co nám už neslouží, a dát přednost duševní pohodě. Ve své knize i videích často opakuje jednoduchou, ale podstatnou větu: zachovat si vnitřní klid a naučit se říkat „Když jsem tě viděl, zapomněl jsem.“ To je skutečný projev emocionální zralosti, který nás osvobozuje od potřeby cizího uznání.
- Proč Češi pomáhají číšníkům sklízet stůl? Psychologie za každodenním chováním
- Silvia Severino, psycholožka: „Když odhodíte batoh viny, rozhodování je najednou mnohem lehčí.“
Walter Riso svou dlouholetou prací připomíná: ochrana duševního zdraví bývá často více o nastavení vnitřních hranic než o „velkých odchodech“. Možná i vás jeho myšlenky inspirují k lepší sebeúctě a klidnějším vztahům – nejen v rodinách, ale i při každodenním kontaktu s ostatními v práci, na ulici i v kavárnách od Ostravy po Prahu.
