Podle průzkumu PISA se ukazuje, že patnáctiletí žáci v Indonésii stále nedosahují základní úrovně dovedností v matematice. To představuje určitou výzvu pro učitele, kteří se snaží změnit názor žáků na matematiku jako na disciplínu, která není strašidelná, ale zábavná a užitečná v každodenním životě.
Žáci v Indonésii postrádají matematické dovednosti
Nově jmenovaná učitelka Sekar (23) čelí výzvám při výuce matematiky na jedné z mateřských škol v Palangkaraya. Mnozí z jejích žáků, kteří rodinnístupných méně než dvaceti, se potýkají s obtížemi v rychlém čtení a počítání.
Je nepochybné, že tyto dovednosti by měly být zvládány již v základní škole. Sekar se však nemůže okamžitě zlobit na své žáky, protože školní systém často tlačí učitele do obtížných situací. „V rámci kurikula, které je v Indonésii zavedeno, žáci nesmí zůstat ve stejné třídě a musí postoupit do dalšího ročníku. To má za následek, že žáci, kteří nejsou schopni číst a počítat, jsou tlačeni dál, i když by měli zůstat,“ uvedla Sekar v pondělí 1. prosince 2025.
Tím pádem mají učitelé, kteří vyučují další ročníky, větší odpovědnost za poskytování základního vzdělání. Sekar zdůraznila, že i její kolegové se setkávají s podobnými obtížemi.
Situace v jiných školách
Faninda (23), která nedávno začala učit matematiku na školách v Surabayi, rovněž poznamenala, že její žáci mají potíže s množením, což by už měly zvládnout děti ve třetím nebo čtvrtém ročníku základní školy. „Ve skutečnosti je stále mnoho žáků jak na základních, tak na středních školách, kteří nejsou schopni plynule násobit,“ řekla Faninda pro Mojok v pondělí 1. prosince 2025.
Podle průzkumu, který provedla Programme for International Student Assessment (PISA) v roce 2022, 18 procent indonéských žáků ve věku 15 let stále nedosahuje základní úrovně matematických dovedností.
Péče o žáky se speciálními potřebami
Výše uvedené výzvy jsou pro Sekar ještě méně závažné, neboť se již setkala s mnohem náročnějším problémem. Na své předchozí škole měla žáka s nízkými kognitivními schopnostmi. „Nemohl číst, pamatovat si abecedu, ani počítat. Tento stav byl pro mě jako učitele matematicky velkým úskalím,“ řekla Sekar.
Nezavrhujme přitom, že všichni učitelé dostali školení, jak učit žáky se speciálními potřebami. Nicméně, školení, které probíhá pouze několik dní, se ukázalo jako neefektivní pro vybavení učitelů potřebnými dovednostmi. „Učení žáků se speciálními potřebami vyžaduje velké úsilí. Často tak diskutujeme s rodiči a kolegy, jak správně učit v takovýchto specifických situacích,“ pokračovala Sekar.
Přestože se setkává s obtížemi, Sekar doufá, že se jí podaří žákům pomoci, aby vnímali matematiku jako zábavnou vědu a ne jako strašáka. „Jsem odhodlaná vyvinout lepší strategie pro výuku,“ uzavřela Sekar.
