V době intenzivního tréninku a měřitelných KPI se i fyzická aktivita mnohdy stává závodem o výsledky. Přesto však mozek často potřebuje monotónní a rytmický pohyb, nikoli adrenalin, k dosažení kreativních objevů.
Pomalu a ne sportovně, bez sluchátek či určené trasy, může chůze aktivovat pasivní režim neuronových sítí, známý jako „podkladová síť mozku“. Ve tomto stavu vznikají nejneočekávanější asociace, jsou řešeny kreativní úkoly a upevňuje se paměť.
Mnoho velkých myslitelů, od Aristotela po Stevea Jobse, intuitivně využívalo chůzi jako způsob, jak prozkoumat myšlenky a učinit rozhodnutí. Rytmický pohyb funguje jako metronom pro mozek, pomáhá organizovat chaotický tok myšlenek.
Tato forma meditace v pohybu je dostupná i pro ty, kdo nemohou sedět se zavřenýma očima. Moje osobní zkušenost potvrzuje, že nejjasnější formulace pro složité články se mi neobjevily na pracovním stole, ale během těchto procházek podzimním parkem.
Tlak na nalezení odpovědi se zázračně vytratil a uvolnil místo pro spontánní vhled. Moderní člověk, uvězněný v hyperproduktivitě, často považuje tento druh volného času za zbytečný. Z neurovědního hlediska však jde o zásadní duševní hygienu, která pomáhá předcházet kognitivnímu přetížení.
Vyhraďte si jednu hodinu týdně na to, abyste se prostě potulovali bez cíle, pozorujíce svět kolem sebe a nikoli obrazovku svého smartphonu. Tato aktivita může být nejproduktivnějším investováním času pro váš projekt a vaši psychiku.
