Možná jste si také všimli, jak psychika ovlivňuje způsob, jakým lidé mluví. Neplatí to jen u dospělých – děti, i když se může zdát, že nic neřeší, prožívají své vlastní starosti. A často mnohem intenzivněji, než si myslíme.
Pokud vaše dítě opakuje určité věty, může signalizovat hlubší problém.
Foto: Shutterstock
Obzvlášť v dnešní uspěchané době, která klade nároky na výkon i ve školním věku, se dětské duši vyplatí věnovat pozornost. Nejspíš každý rodič chce, aby se jeho potomek cítil bezpečně a šťastně. Ale jak poznat, že něco není v pořádku? Ve slovníku dítěte se mohou objevit fráze, jež byste rozhodně neměli přehlížet. Jaké věty jsou typické a co značí?
Jaké věty by měly rodiče zpozornět?
Občas si zanadáváme nebo postěžujeme všichni – to je normální. Pokud ale u vašeho dítěte slyšíte určité věty opakovaně, je čas zbystřit.
- „Nic se mi nedaří.“
- „Nikdo mě nemá rád.“
- „Jsem úplně k ničemu.“
- „Všichni mě nenávidí.“
- „Nechci to dělat, budou se mi smát.“
- „Nikdy se mi nic nepovede.“
- „Můj život nemá smysl.“
- „Jsem hloupý / hloupá.“
Takové výroky rozhodně nelze trivializovat. I když je dítě řekne jen čas od času, je na místě věnovat tomu pozornost. Ale pokud se opakují pravidelně, je potřeba jednat. Pro mnoho dětí může být narážka v podobě těchto vět jediným způsobem, jak si říci o pomoc.
Co může za takovými slovy stát?
Věty podobného typu mohou signalizovat:
- Velmi nízké sebevědomí.
- Negativní pohled na sebe sama.
- Začínající psychické onemocnění (např. úzkosti, deprese, problémy s náladou).
- Šikanu, vyloučení z kolektivu nebo pocit osamění.
- Příliš velký tlak na výkon a nereálná očekávání (ze školy, sportu, rodiny).
Negativní sebehodnocení může být projevem šikany nebo sociální izolace.
Pozor i na změny chování a další příznaky
Nejde jen o slova. Signálem může být i změna v chování:
- Vyhýbání se kolektivu (nechuť chodit do školy, na kroužky, sport).
- Psychosomatické potíže (například bolesti břicha, hlavy, odmítání jídla).
- Přehnaný perfekcionismus nebo sebekritika.
- Únava, snížený zájem o oblíbené aktivity.
K dětskému trápení často patří i bolesti břicha či hlavy.
Jak pomoci: Otevřený rozhovor a citlivý přístup
Pokud u svého dítěte něco z výše zmíněného pozorujete, je důležité reagovat s citem. Vyhněte se reakcím jako:
- „Nebuď hloupý/hloupá, to je nesmysl.“
- „Vždyť to není pravda.“
- „Co ty víš o životě, máš ještě čas.“
Odhodlanější variantou je například zeptat se:
- „Mrzí mě, že se tak cítíš. Můžeš mi o tom říct víc?“
- „Co se dneska stalo? Jsem tady, kdybys to chtěl/a sdílet.“
- „Ať už tě trápí cokoliv, nemusíš na to být sám/sama. Všechno má řešení.“
Dovolte dítěti, aby se vymluvilo. Neskákejte mu do řeči, nesnižujte ani nebagatelizujte jeho pocity. Možná vám svěří víc, pokud budete sdílet vlastní zkušenost – ale jen pokud o to stojí. Důležité je podpořit ho a dát najevo, že v tom není samo.
Nechce-li dítě mluvit nahlas, zkuste napsat si navzájem dopis nebo zprávu. V Praze mají některé školy anonymní e-mailové schránky, kam se žáci mohou svěřit s tím, co nechtějí říkat nahlas.
Kam se obrátit, když je situace vážná
Pokud opakované negativní výroky a chování přetrvávají, oslovte odborníka – školního psychologa, dětského terapeuta nebo třeba Linku bezpečí.
Důležité kontakty:
- Linka bezpečí: 116 111
- Linka pro rodiče a učitele: 606 021 021
Závěrem
To, jak děti o sobě mluví, může být důležitým signálem toho, co se děje uvnitř. Pokud zpozorujete varovné věty nebo změny chování, neodkládejte řešení „na později“. Otevřený rozhovor a podpora rodiny dokáží předejít závažnějším problémům. A pokud situace přerůstá vaše síly, neváhejte kontaktovat odborníky – v roce 2025 už naštěstí není ostuda říci si o pomoc.
