Pod místem, kde má v roce 2026 vyrůst nové sportovní stadion v srdci německého města Wolmirstedt (Sasko-Anhaltsko), odkryli archeologové stopy rozsáhlé pozdně bronzové osady. Výsledky výzkumu potvrzují, že toto strategické místo u řeky Ohre, poblíž historického soutoku s Labem, mělo mimořádný význam už před více než 3000 lety.
Výkopy, které vede Zemský úřad pro památkovou péči a archeologii Saska-Anhaltska (LDA), přinesly celou řadu překvapení — od domů, pecí a skladovacích jam až po opravdu netradiční nález: krunýř evropské bahenní želvy v jámě, která pravděpodobně sloužila jako pec. Nabízí se domněnka, že želva byla v této době konzumována.
Od června 2025 zkoumá tým odborníků oblast o rozloze přibližně 21 000 m² na západním okraji Wolmirstedtu souběžně s přípravou stavebních prací. Na již prozkoumaných 5 000 m² bylo zadokumentováno 322 archeologických struktur a nalezeno přes tisíc artefaktů – převažují keramické střepy, dochovaly se ale i bronzové kruhy nebo zvířecí kosti (skot, vepři, ovce, kozy), což jasně ukazuje na dlouhodobé osídlení člověkem.
Není náhodou, že byla osada objevena právě zde. V období pozdní doby bronzové (cca 1300–750 př. n. l.) šlo o území, kde se stýkaly dvě silné kulturní skupiny: Severská doba bronzová a lužická kultura. Právě jejich vlivy se zde propojily ve skupinách zvaných Elbe-Havel Gruppe (Skupina Labe-Havel) a Saalemündungsgruppe (Skupina ústí Saaly). Mezi nálezy najdete typické zásobní hrnce, hrnce na vaření i dekorované mísy, které zachycují tuto kulturní rozmanitost.
K nejzajímavějším stavbám patří zásobní jámy původně vypletené proutím (později používané jako odpadní jámy) a tři pece se stěnami ze spálené hlíny, na nichž jsou patrné otisky z kulatých trámů. Třetí z těchto pecí upoutala pozornost nálezem krunýře bahenní želvy u okraje – spolu s keramickými střepy. Specializované analýzy by měly určit, zda se jedná o zbytky po konzumaci.
Obytné domy, dílny a záhadný pohřeb
Podle otisků kůlů se archeologům podařilo částečně rekonstruovat obytný dům alespoň 6 metrů dlouhý a 4 metry široký. Vedle něj i menší stavby – sýpky a textilní dílnu. Právě ta, polozemnice o rozměrech 4 × 3,3 metru, v sobě uchovávala pyramidová závaží na tkalcovství, které napovídají, že se zde tkaly tkaniny široké asi 60 cm na svislém stavu.
Během výzkumu byl objeven i kosterní pozůstatek dospělého muže robustní postavy (zhruba 170 cm vysoký). Pohřbený byl ve skrčené poloze s hlavou vytočenou do strany — v odpadní jámě. Na rozdíl od tehdejšího standardu (kremace a ukládání popela do uren mimo sídliště) šlo o takzvaný „atypický“ pohřeb bez známek násilí nebo podvýživy. Nabízí se řada otázek: šlo o rituál, druhotný pohřeb, nebo projev jiné společenské vrstvy? Odpovědi zatím chybí.
Do října 2025 bude v lokalitě pracovat osm specialistů LDA. Poté bude následovat důkladné zpracování nálezů, které umožní detailně rekonstruovat život na této dávné hranici mezi kulturami. Projekt stadionu (počítající s hřištěm, atletickou dráhou i zázemím) postupuje podle plánu.
Pro Wolmirstedt je stavba stadionu největší městskou investicí od devadesátých let. Pod jeho základy si však minulost vyžádala svůj čas. I když se zemní stroje již brzy vrátí, tajemství dávné osady na břehu Ohre si už začala hledat cestu do knih historie.
