Možná to znáte: o emisích CO2 se u nás mluví hlavně v souvislosti s auty nebo letadly. Přitom i lodě, které zásobují naše obchody zbožím z celého světa, produkují značnou část škodlivých emisí. Teď ale dochází k zásadní změně. Po letech debat přijala Mezinárodní námořní organizace (IMO) nová pravidla, která by měla snížit uhlíkovou stopu lodní dopravy. Otazníků však zůstává víc, než by si někdo v roce 2025 přál.
Co nová pravidla konkrétně znamenají?
Zatímco dosud jsme v Česku řešili především snížení emisí aut na dálnicích D1 a D5 nebo letiště Praha, lodní doprava zůstávala bokem. Přitom právě ona tvoří až 3 % celosvětových emisí uhlíku a díky narůstajícímu online nakupování jich spíš přibývá. Dohoda, na kterou se v Londýně v roce 2025 konečně shodly desítky států ve spolupráci s OSN, má změnit dosavadní status quo.
- Od roku 2028 začne platit nová regulace emisí pro velké nákladní lodě.
- Pro přepravce se zavádějí uhlíkové limity, které se budou každý rok snižovat.
- Kdo limity překročí, zaplatí poplatek. Naopak ekologicky šetrní dopravci dostanou odměny.
Tyto postupně přísnější limity mají motivovat rejdaře, aby sáhli po čistších palivech: elektřina, vodík, nebo alespoň moderní biopaliva. Nejde o úplnou revoluci, ale první globální krok směrem k „zelenějšímu moři“ to bezpochyby je.
Kolik to bude stát a kdo za to zaplatí?
IMO předpokládá, že systém emisních poplatků vynese v příštích letech kolem 10 miliard dolarů ročně. Tyto peníze mají podporovat rozvoj zelených technologií a pomoci rozvojovým zemím, které už dnes trpí klimatickými změnami. Nabízí se ale otázka: promítne se to výrazně do cen zboží? Pravděpodobně v řádech korun na kus – například u elektroniky dovezené z Asie. Odborníci z českých logistických firem typu ČSAD nebo Metrans potvrzují, že hlavní roli budou hrát technologie a tlak na inovace.
Kdo je proti nové dohodě a proč?
Za novými pravidly nestojí všichni. Šestnáct států včetně Ruska, Saúdské Arábie nebo Číny hlasovalo proti. Kritizují hlavně to, že limity nejsou dostatečně ambiciózní a podle nich poškodí jejich ekonomiku. Významné evropské neziskovky jako Transport & Environment zase upozorňují, že přechod na biopaliva první generace může místo emisí ohrozit světové lesy. Výroba těchto paliv totiž často vede k odlesňování — a tím pádem škody na klima paradoxně zvyšuje.
Jak je na tom Česká republika?
Jakkoliv se může zdát, že otázka lodní dopravy je pro suchozemskou Českou republiku vzdálená, opak je pravdou. Většina importovaného zboží – od elektroniky přes oblečení až po auta – k nám dorazí právě loděmi přes Hamburk či Koper. To znamená, že zodpovědnější námořní doprava přímo ovlivní i životní prostředí u nás.
Zajímavost na závěr: Co mohou udělat firmy i spotřebitelé?
Jistotu zelenější budoucnosti máme částečně ve svých rukou. Česká logistická společnost sází na moderní železniční přepravy z přístavů místo kamionů, e-shopy stále častěji preferují dodavatele se zeleným certifikátem. Pokud kupujete například zboží na Rohlik.cz nebo značku Tonak, můžete se už dnes ptát na původ dopravy. Pres důraz na ekologii ve volbě dopravy totiž firmy rychle reagují na tlak zákazníků.
Globální dohoda tedy přináší teprve první body v boji za čistější oceány. A i když u nás v Čechách žádné moře nemáme, dopad na naši každodenní realitu je větší, než by se na první pohled mohlo zdát. Pokud chcete být v obraze, jak se situace dál vyvíjí, sledujte nejen české zprávy, ale i stránky IMO nebo lokální environmentální iniciativy.
