Asi si řada z vás spojí emise skleníkových plynů hlavně s průmyslem, dopravou a pálením fosilních paliv. Uhelné elektrárny v Tušimicích, hustý provoz na dálnici D1, komíny ve městech… Ale pravda je, že uhlík se do atmosféry uvolňuje i z míst, kde bychom to nečekali. A zemědělství – ať chceme či ne – se pomalu stává stejně velkým problémem jako tradiční „znečišťovatelé“.
Práce na poli – každodenní obrázek českého venkova. Ale i pole mají svůj podíl na skleníkových plynech.
Foto: Hans-Dirk Reinartz / Pixabay
Proč zemědělství patří mezi hlavní viníky?
Každý, kdo sleduje aktuální data o klimatu, ví, že emise pořád rostou. Politici přijímají nové regulace ve výrobě elektřiny, omezení aut na benzin, ale jedno téma zůstává skoro stranou: jak se na změně klimatu podílí samotná výroba potravin. Zde nejde jen o traktorové výfuky nebo hnojiva – zemědělství totiž zásadně narušuje přirozené cykly vody, dusíku a uhlíku v krajině.
- Rozorávání luk a lesních remízků vede k úbytku přírodních úložišť uhlíku
- Pěstování monokultur a intenzivní chov skotu snižují rozmanitost ekosystémů
- Nadměrné používání chemikálií, například dusíkatých hnojiv, produkuje oxid dusný, silný skleníkový plyn
Data o emisích ze zemědělství? Komplikované, ale jasné
Vědci dnes pečlivě analyzují stoupající podíl zemědělství na celkových emisích skleníkových plynů. Proti uhelným elektrárnám nebo automobilové přepravě je však sběr dat výrazně náročnější – české pole se například chová úplně jinak než deštný prales v Brazílii. Výzkumníci z Kalifornské univerzity nedávno vytvořili rozsáhlou analýzu na základě údajů z let 1961–2017. Studovali zemědělskou a živočišnou výrobu skoro po celém světě, včetně Evropy a Česka.
Dle výsledků se ukázalo, že až do počátku tisíciletí sice emise stoupaly stabilně, ale v posledních dvou dekádách nastal rychlý zlom. V roce 2017 již zemědělství produkovalo 14,6 gigatuny CO₂ – tedy plnou čtvrtinu všech takzvaných antropogenních emisí.
Zemědělství a český kraj: konkrétní dopady
Znáte to z vlastního okolí – pole za vsí, které před dvaceti lety lemoval pás bříz, dnes vypadá spíš jako šachovnice monokulturních lánů. Orba, hnojiva, pravidelná sklizeň. Ekosystémy, které dřív pomáhaly zadržovat uhlík (mokřady, malé lesíky, zadržená voda), mizí nebo jsou silně ohrožené.
- V Česku se v posledních letech masivně rozšířil chov hovězího dobytka a prasat – zvířata jsou významnými producenty metanu, dalšího klíčového skleníkového plynu.
- Moderní agropodniky často sázejí na výnos za každou cenu – ubývá mezí, tůní, starých sadů.
- Zemědělská půda dlouhodobě ztrácí kvalitu i schopnost zadržet uhlík.
Co s tím? Praktické kroky i pro běžné lidi
Omezení emisí ze zemědělství nezávisí jen na politicích. Nás, běžných obyvatel, se to týká taky. Tady je několik konkrétních tipů pro Čechy v roce 2025:
- Dávejte přednost lokálním potravinám – podpoříte šetrné podniky a snížíte „uhlíkovou stopu“ přepravy potravin ze zahraničí.
- Omezte spotřebu hovězího nebo vepřového masa.
- Zajímejte se o původ produktů: Farmářské trhy v Praze nebo Brně, bioprodukty z regionů jako Jižní Morava nebo Polabí jsou dobrou alternativou.
- Apelujte na zástupce obcí a měst – podpora menších ekologických farem, výsadba nových remízků či mokřadů má obrovský dopad.
Budoucnost zemědělství: změna je na obzoru
Předpovědi nejsou růžové, ale změna k udržitelnějšímu zemědělství je stále možná. Evropská unie už směřuje finance na obnovu krajiny, tzv. „regenerativní“ farmaření je v kurzu i mezi mladými českými farmáři. Kdo ví – možná už za pár let budou česká pole vypadat úplně jinak. A my, jako jednotlivci, v tom hrajeme větší roli, než si obvykle připouštíme.
Věděli jste, že podle nedávné studie může regenerace českých mokřadů zachytit tisíce tun CO₂ ročně? Právě krajinné úpravy a podpora malých farmářů jsou klíčem k udržitelnější budoucnosti.
