Studie s 2000 účastníky odhaluje: pokud vnímáte život jako nekonečný souboj, sami posilujete moc bezohledných lídrů
- Čeští psychologové varují: Umělá inteligence otevírá společenskou Pandořinu skříňku – od lákání k nebezpečným vztahům po podporu sebevražedných myšlenek.
- AI mění naše vnímání reality. Jaké s sebou nese hrozby? Odpovídají psychologové z Karlovy univerzity.
Všichni známe alespoň jednu osobu, která upřímně obdivuje šéfy s pověstí „drsňáků“. Pokud nikoho takového kolem sebe nemáte, nejspíš tím člověkem jste vy. Spousta lidí žije v iluzi, že jednou zdědí podnik, a otrocky chválí výbušnou povahu nadřízených, téměř jako by trpěla syndromem stockholmského syndromu, děkovala za mobbing a věřila, že právě tvrdé zacházení je připraví na tvrdý pracovně-tržní džungli, jaká číhá venku. Takové uvažování vede k oslavě „vlastnoručně vybudovaných“ lídrů, kteří bez skrupulí šlapou po ostatních. Moderní válečníci 21. století, kteří ochotně zneužívají zdroje ostatních pro svůj vlastní prospěch.
Samozřejmě, proč někdo takto přemýšlí, není jednoduché vysvětlit. Chování každého z nás ovlivňují desítky podnětů z minulosti i současnosti, naše biologie i jistá dávka náhody. Nový výzkum však odhaluje klíčový faktor: jak vlastně vnímáme svět. Jde podle nás o místo spolupráce, nebo nepřetržité štvanice, kde přežívá jen dravější? Výsledky publikované Americkou psychologickou asociací v Journal of Personality and Social Psychology ukazují, že právě tato základní životní filozofie rozhoduje o tom, koho a jak obdivujeme.
Život není nekonečný boj. Vítězí skutečně jen ti bezcitní? Špatný výklad evoluční teorie lidem vnucuje představu, že nesmlouvavá krutost je jedinou cestou nahoru. Ve skutečnosti ale hraje spolupráce v přírodě zásadní roli.
Komunity živočichů si navzájem pomáhají, silné rodinné vazby podporují altruismus, v době nouze si navzájem poskytují potravu, často dokonce pečují o cizí mláďata i jedince jiných druhů.
Kooperace je naším přirozeným instinktem. Pokud jde o přežití a předání vlastního genetického materiálu, ve skupině máme vyšší šanci než sami. Rodina sdílí většinu naší DNA, proto je přirozené jí pomáhat. Tak proč tedy považovat svět za džungli, kde je sobeckost vždy legitimní? Příroda nám žádný takový manuál opravdu nevydala.
Jak tedy souvisí pohled na život se sympatiemi k drsným bossům? Odpověď přináší série experimentů na více než 2000 lidem. Účastníci posuzovali různé manažerské styly – od férových po otevřeně zastrašující, včetně výhrůžek, obviňování nebo ponižování. V jiném experimentu četli příběhy o šéfech s odlišnými přístupy: někteří byli otevření a respektující, jiní tvrdí, až hroziví. Výsledek? Lidé přesvědčení, že svět je jedno velké bitevní pole, vnímali šéfy s agresivními rysy jako nejkompetentnější a nejefektivnější.
Tento efekt se projevoval i u skutečných podnikatelů, například při zmínce o Timu Cookovi nebo Mary Barra. Ti, kdo na svět nahlížejí soutěživě, jsou pevně přesvědčeni, že jejich úspěch byl založen na tvrdosti, možná až bezcitnosti – a to i bez jakýchkoliv důkazů. Brali to prostě jako fakt a vnímali to jako jasnou výhodu. Výzkum tedy ukazuje, že náš „nastavený filtr reality“ zásadně ovlivňuje, koho a co obdivujeme, ale i jak zpětně interpretujeme úspěchy ostatních.
Nejzajímavější zjištění? To, jak tyto postoje ovlivňují každodenní rozhodování v práci. Lidé s „bojovnou“ optikou nejen že mnohem častěji snášejí bossing, ale často si ho i sami vyhledávají. Sami přiznali, že se v přítomnosti takových šéfů cítí lépe, jsou méně ochotni změnit zaměstnání a ve firmách reálně pracují pod tvrdším vedením než jejich kooperativně zaměření kolegové.
Výsledek? Při přirozeném pohybu zaměstnanců se kolem drsných šéfů utvoří tým lidí, kteří jejich styl nejen přežívají, ale dokonce oceňují a tím ho ještě posilují.
Jak říká postava Ellie Arroway z filmu Kontakt v podání Jodie Foster: „Svět je přesně takový, jaký si ho uděláme.” Což dokonale vystihuje závěry tohoto sociálně-psychologického výzkumu pro rok 2025. Možná stačí posunout vlastní pohled: když začneme více cenit spolupráci a ohleduplnost, můžeme podporovat kvalitnější lídry i příjemnější pracovní prostředí.
Nenechte se oklamat:
- Je těžké s jistotou říci, co bylo dřív: jestli soutěživý pohled na svět, nebo snaha přežít pod drsným šéfem. Víme, že právě ti, kdo se na svět dívají jako na nekončící boj, často končí pod rukou tvrdých šéfů – a zůstávají déle. To ale neznamená, že by vždy šlo o jejich původní životní postoj – pobyt v takovém prostředí může totiž změnit i povahu jejich vlastního pohledu na svět.
Odkazy (MLA):
- Nguyen, Christine, a Daniel Ames. “Savvy or Savage? How Worldviews Shape Appraisals of Antagonistic Leaders.” Journal of Personality and Social Psychology, publikováno online 14. července 2025, American Psychological Association. doi:10.1037/pspa0000456.
