Možná jste si toho všimli také – někdy o nás způsob vyjadřování prozradí mnohem více, než bychom sami chtěli. Podle psychologů existují určité obraty a věty, které častěji používáme, když nám chybí širší vzdělání nebo necvičíme kritické myšlení. Nejde přitom jen o gramatické chyby nebo omezenou slovní zásobu, ale i o přístup k rozhovoru a okolnímu světu.
Některým frázím je lepší se vyhýbat – zvlášť pokud chcete působit jako někdo, kdo se umí dívat na věci z různých stran a nebojí se argumentovat. Psychologové totiž často pozorují propojení mezi komunikací a schopností samostatně přemýšlet. Studium – ať už na pražské UK, Masarykově univerzitě v Brně, nebo klidně v místní knihovně v Plzni – často rozvíjí přesně ty dovednosti, které v našem vyjadřování potom zanechávají nesmazatelnou stopu.
1. „To říká každý.“
Schovat se za většinový názor je lákavé, pokud nemáme fakta. Když použijete větu typu „To říká každý“ nebo „Všichni to ví“, v podstatě nahrazujete argument masovou podporou. V psychologii se tomu říká argumentum ad populum. Jenže to, že něco říká hodně lidí, z toho ještě nedělá pravdu. Češi jsou známí tím, že si rádi předávají mýty (stačí si projít diskuse na českých fórech), ale ověřit si fakta už dá víc práce.
Otevřenost novým tématům je znakem samostatně smýšlejících lidí.
2. „Já jsem to říkal/a.“
Věta, která slabě zvládá kritiku a většinou zabíjí diskuzi. Když někdo často připomíná „Já jsem to říkal/a“, touží spíš po potvrzení nebo ocenění. Taková fráze ale většinou brzdí otevřenou debatu a ostatním bere prostor. Psychologové to popisují jako projev potřeby mít vždy pravdu a být slyšet, i když nejde o konstruktivní posun ve společné řeči.
3. „To jde mimo mě.“
Vymezit se je někdy snadné, ale může to vypovídat o neochotě přemýšlet za hranice vlastních zkušeností. Pokud prohlásíte „To jde mimo mě“, v podstatě odmítáte odpovědnost za věci kolem vás – ať už jde o volební kampaně, ekologii, nebo třeba sousedské vztahy. Psychologové říkají, že toto úzké zaměření na vlastní potřeby je často spojené s egocentrismem a nedostatkem hlubšího zájmu o svět.
4. „To tak prostě je.“
S touto větou končí debata hned v zárodku. „To tak prostě je“ znamená, že se odmítáte pouštět do hlubších úvah a detailů. Odborníci upozorňují, že takové sdělení může ukazovat nejen na slabší přehled, ale také na uzavřenost vůči novým informacím a absenci chuti nabízet pádné argumenty. Ve výsledku tak zůstáváte stát na místě, místo abyste se posouvali dál.
5. „Je mi to jedno.“
Určitě znáte situace, kdy je vám skutečně jedno, co bude k obědu. Ale pokud tuto frázi používáte často v důležitějších otázkách, může jít podle psychologů o projev nízké emoční zapojenosti nebo dokonce neschopnosti se jasně vyjádřit. Mnohdy je jednodušší říct „je mi to jedno“, než jasně pojmenovat svůj postoj. Výsledkem je ale větší slabost v mezilidských vztazích a neochota jít s kůží na trh.
Některé fráze jsou hodně rozšířené, ale pro zdravou komunikaci dobré nejsou.
6. „Takový prostě jsem, nic s tím neudělám.“
Tohle zní jako fráze, kterou možná používáme při omlouvání různých chyb. Jenže je to také typická rezignace. Když říkáte „já se nezměním“, zavíráte si dveře k rozvoji i k novým zkušenostem. Psychologie zdůrazňuje, že lidé s pevným mindsetem na růst se učí celý život, zatímco ti s fixní představou o sobě zůstávají stát na místě.
7. „Na tyhle hlouposti nemám čas.“
Tato věta slouží jako rychlý únik. Většinou ji použijeme v okamžiku, kdy se debata stočí k něčemu, čemu nerozumíme nebo nás to nezajímá. Psychologové ale upozorňují, že se tak vzdáváme možnosti poznat nové věci a rozvíjet se právě skrze překračování komfortní zóny. Navíc se za takovou větou mohou skrývat i předsudky, které nám brání vidět svět trochu jinak.
Závěrem: Kolik vašich oblíbených frází jste tu poznali?
Upřímně – každý z nás občas použije podobné věty. Neznamená to, že nemáte přehled nebo nemáte chuť růst. Důležité je umět je rozpoznat, zamyslet se a příště zkusit hledat přesnější vyjádření i argumenty. Čeština je krásná a bohatá – není škoda zůstávat u jedné šablony?
