Podnikatelka a investorka Sara Wimmercranz nastavila pro své děti tzv. „sobotní obrazovku“ a otevřeně mluví o tom, že kolem dětské doby strávené před obrazovkami koluje celá řada mýtů, které si rodiče rádi omlouvají. V rozhovoru pro Femina sdílí své zkušenosti a vysvětluje, jak k tématu přistupuje nejen jako matka, ale i jako někdo, kdo rozumí technologickému byznysu.
Možná si ji pamatujete z televizního pořadu „Dračí doupě“ (SVT), kde patřila mezi hlavní tváře. Sara dlouhodobě propaguje udržitelný způsob života – ať už jde o second hand módu, společenskou odpovědnost, nebo právě o šetrný přístup k technologiím v rodině. Pyšní se čtyřmi dětmi a oceněním „Maminka roku“ z let 2018 a 2024 podle časopisu Mama.
Téma délky a kvality času stráveného u elektronických zařízení je v Česku žhavé. Nedávná doporučení české Hygienické služby jasně říkají: žádná obrazovka pro děti do 2 let, maximálně hodina pro děti od 2 do 5 let, pro školáky pak nejvýš 2 hodiny denně.
„Nechci jim brát možnost objevovat svět“
Sara otevřeně říká, že sobotní obrazovka je v jejich domácnosti tou nejlepší cestou.
„Našli jsme způsob, který fakticky funguje pro tříleté, devítileté i dvanáctileté děti. Nejmladší nemá žádnou. Stejně jako už existuje ‘sobotní sladkost‘, máme prostě ‘sobotní obrazovku’ — jeden den v týdnu mohou děti být na obrazovce o něco déle, zbylé dny vůbec,“ sdílí.
Spolu s manželem si prý všimli, jak moc jejich rodinný režim určují právě diskuze a frustrace kolem telefonů a tabletů — a to v kombinaci s její profesní zkušeností s digitálními firmami vedlo k jasnému rozhodnutí.
„Aplikace jsou designované tak, aby nás u držely co nejdéle. Vím, jak účinně dokáží vtáhnout.“
Velký zlom přišel, když jí lékař vysvětlil, jak výrazně obrazovky zvyšují hladinu dopaminu v dětském mozku — žádná jiná aktivita tomu pak nemůže konkurovat.
„Pak pro ně začne být vše ostatní nuda. Položila jsem si otázku – o co tím mé děti okrádám? O možnost objevovat svět. Nikdo si nevybaví konkrétní den, kdy hrál Roblox, ale první rybaření s dědou na Berounce si člověk pamatuje celý život. Omezila bych je i v tom poznávat nové kamarády a být s rodinou. Nechci, aby mi vyrůstaly s mobilem před očima. Popravdě bylo docela snadné obrazovky z léta odstranit – jak loni, tak letos.“
Jak řeší vlastní dobu u obrazovky
Sama Sara přiznává, že technologie a obrazovky jsou pro život v roce 2025 už naprosto běžné. I ona se někdy nachytá, že bezmyšlenkovitě scrolluje, a proto nastavila pravidla i pro sebe:
„Chci být přítomný rodič, takže i sama sobě dávám hranice. Když jsem s dětmi, snažím se nereagovat na zprávy hned, počkám, až jdou spát. Pokud ale musím telefon použít, vždycky nahlas řeknu, co dělám: ’Teď píšu babičce zprávu’ nebo ’Teď kontroluju pracovní e-mail’, aby věděly, že prostě nemůžu vše kompletně vypnout.“
Sara dodává, že u dětí i dospělých mohou (a mají) platit různá pravidla.
„My dospělí si můžeme dát čokoládu každou noc, ale neznamená to, že ji opravdu jíme. Děti potřebují jasné mantinely. A pokud je těžké si pravidla dát sám, měli bychom si nastavit limity alespoň povinně. Ale co je podstatné: to není výmluva, proč nenastavit limity i svým dětem.“
Omezit dětem mobil podle ní není tak těžké, jak si mnoho rodičů myslí: „Někdo chvíli brblá, možná i brečí, ale za 15 minut si začnou samy vymýšlet nové hry. Dětská fantazie prostě funguje, nebojte.“
Tři mýty, které si rodiče rádi nalhávají
Co tedy podle Sary patří mezi nejrozšířenější omyly českých rodičů ohledně dětí a jejich času u obrazovky?
-
1. „Jedině tak si udrží kontakt s kamarády“
Realita je jiná – možností, jak být v kontaktu, je spousta i bez tzv. „tiktokových filtrů“ a algoritmicky řízených sítí, které dítě snadno zavedou i k obsahu nebezpečnému nebo nevhodnému. -
2. „Mám přehled o tom, co tam dělají“
Podle výzkumů to není pravda. Většina rodičů nezná fenomén tzv. „králičích děr“ – aplikace cíleně nabízejí obsah, který dítě zajímá, až postupně sklouzne k drastickým nebo pornografickým materiálům. Smutným faktem je, že i v Česku v uplynulých letech mnoho dětí nechtěně narazilo na násilné scény nebo obsah pro dospělé. -
3. „Na mobilu se přece hodně učí a rozvíjí“
Ano, možná vaše dítě zvládne samostatně číst čínsky nebo hrát na piano podle aplikace — to je skvělé. Ale většina spíš denně prosedí čtyři až šest hodin pasivním scrollováním beze smyslu a přínosu (bez započítání školních online úkolů, podcastů či audioknih!). Prakticky mají za sebou další pracovní den, jen s mobilem v ruce a bez přidané hodnoty.
