Ve společnosti panuje všeobecné přesvědčení, že dlouhý život je výsledkem tvrdé práce. Mnozí počítají kalorie, potí se v posilovnách a pijí zelené koktejly v naději, že se dožijí stovky let. Zdravý životní styl skutečně přispívá k lepšímu pocitu, avšak nové vědecké poznatky vyžadují přehodnocení dosavadních názorů na stáří.
Ukazuje se, že naše úsilí tvoří jen část úspěchu. Hlavním hráčem v tomto procesu není naše vůle, ale spíše biologická „lotérie“, která se odehrála ještě před naším narozením.
Opravené statistiky
Historicky byla v odborném světě rozšířená konzervativní představa, že genetika v životnosti hraje roli pouze v rozsahu 10–25 procent. Zbytek byl přičítán vlivům prostředí, zvykům, úrovni zdravotní péče a prosté náhodě. Svědectvím o této nepřesnosti je nová studie publikovaná v časopise Science, která ukázala, že tyto údaje byly vždy značně podhodnocené a nepřesné.
Proč vědci omlouvali své chyby? Problém spočíval ve statistikách. V minulosti lidé často umírali nezpůsobeně stárnutím, ale to spíše v důsledku vnějších faktorů, jako jsou infekce, války, hlad nebo nehody. Když jedinec zemře mladý například na infekci, to neznačí jeho biologický potenciál dožít se vysokého věku. Takové úmrtí „maskovalo“ skutečný vliv genetiky, což vedlo k mylnému názoru, že dědičnost hraje jen malou roli.
Výzkum dvojčat
Aby pravdu odhalili, skupina nizozemských vědců přišla s novou metodologií. Analyzovali obrovský datový soubor dvojčat a přitom přísně vyloučili úmrtí na náhodné vnější příčiny. Cílem bylo zjistit čisté biologické stárnutí. Výsledky překvapily i samotné vědce. Po odstranění statistického „šumu“ se ukázalo, že identická dvojčata (sdílející 100 % DNA) mají ohromující podobnost v délce svého života.
Vědci dospěli k závěru, že klíčovým faktorem dlouhověkosti je genetika, která ovlivňuje až 55 procent našeho života. Toto zjištění nasvědčuje tomu, že biologické stárnutí je mnohem více naprogramováno v našich buňkách, než by byla společnost ochotna přiznat.
Co znamenají tyto procenta?
Výsledný ukazatel 55 procent má značný význam. Připomíná ostatní složité charakteristiky člověka, které nemůžeme volit. Například lidská výška či intelektuální potenciál jsou také přibližně z poloviny ovlivněny genetickou výbavou, kterou jsme zdědili po rodičích. To vysvětluje starý paradox. Proč někteří lidé, kteří celý život kouří a jedí tučné jídlo, stále dožívají vysokého věku? Odpověď je jednoduchá – jejich genetická ochrana je silnější než negativní vlivy prostředí. Jejich tělo má lepší mechanismy na opravu buněčných poškození.
Evoluční krize a genetická selekce
Zajímavé je, že naše genetika se formovala v průběhu dramatických historických událostí. Vědci připomínají hlubokou krizi, které lidstvo čelilo přibližně před 900 000 lety. Tehdy kvůli náhlým změnám klimatu a nedostatku potravy populace lidí dramaticky klesla. Odhaduje se, že přežilo jen 1000–1300 jedinců. Tato malá skupina dokázala přežít ve vysoce náročných podmínkách více než 100 000 let, což vedlo k jakési „genetické láhvi“. Je pravděpodobné, že tehdy došlo k „genetickému resetu“. Přežili pouze ti jedinci, jejichž geny byly nejodolnější a nejživější. Tato stará selekce stále působí na nás dnes a určuje, jak dlouho naše tělo dokáže odolávat času.
Má smysl usilovat o dlouhý život?
Tato zjištění mají dvě strany. Na jedné straně mohou znít pesimisticky – nemůžeme změnit svůj DNA kód. Na druhou stranu vědci zdůrazňují, že zbývajících 45 procent je stále v našich rukou, což je značná část. Geny stanovují potenciál – jako karty, které dostáváte na začátku hry. Ovšem to, jak s těmito kartami naložíte, určuje životní styl. I nejlepší genetiku lze narušit škodlivými návyky, stejně jako průměrnou genetiku lze maximálně využít rozumnými rozhodnutími.
