Možná jste slyšeli, že vypalování trávy je škodlivé – v Česku je ostatně zákonem zakázané. Přesto nové studie z brněnské Mendelovy univerzity ukazují, že právě řízené vypalování může významně prospět ohroženým druhům pavouků a dokonce i chráněným stepním biotopům. Jak je to možné? Odpovíme jasně a srozumitelně, a přidáme konkrétní doporučení českých vědců.
Pavučina s pavoukem (foto: Peggy Choucair / Pixabay)
Oheň v česku: od pradávna součást krajiny
Vypalování trávy není žádný novodobý výmysl ani nesmyslný nápad. Česká krajina zažívala požáry po tisíce let – a to nejen přirozené, ale i ty vzniklé záměrně, když hospodáři uvolňovali nové plochy pro pastvu nebo zlepšovali kvalitu píce. Toto přirozené narušování prostředí tvořilo podmínky pro různé druhy živočichů a rostlin, které dnes najdeme už jen zřídka.
Proč vypalování pomáhá pavoukům?
Výzkumy Mendelovy univerzity v Brně z roku 2024 potvrzují: řízené vypalování stepních trávníků zvyšuje šanci na přežití vzácných pavouků, zejména těch teplomilných. Rozvolněná vegetace a více světla i volného půdního povrchu vytváří přesně to, co mnohé ohrožené druhy potřebují.
- Kriticky ohrožený slíďák suchopárový (Alopecosa striatipes) preferuje místa právě po kontrolovaném vypálení.
- Podobně i některé rostliny, například vřes, bez pravidelné obnovy ohněm doslova vymírají.
Slíďák suchopárový, Mendelova univerzita
„Vřes je typickým příkladem druhu, který si s požáry v naší krajině vyloženě rozumí. Oheň pomáhá jeho semínkům klíčit a udržovat populaci. Kdybychom nechali meze a vřesoviště ležet ladem, brzy by je převálcovaly agresivní trávy i náletové dřeviny a vzácné druhy by vymizely,“ říká Tomáš Hamřík z Ústavu ekologie lesa Mendelovy univerzity.
V čem tedy spočívá kouzlo vypalování?
Odpověď je prostá: V řízeném omezeném množství vypálení odstraní nadbytečnou starou trávu, která dusí nízké byliny a zabraňuje semenům vzklíčit. Pro ovce je taková pastva navíc snazší. A co je ještě důležitější – tento postup podporuje právě ty druhy, které jsou jinak v sevření konkurenčních rostlin a ztrácejí stanoviště. Výsledek? Bohatší a zdravější ekosystém na stepních lokalitách na jižní Moravě i jinde v české krajině.
Proč ale vypalování stále zůstává zakázané?
Přestože vědecké argumenty mluví jasně, platný český zákon vypalování travních ploch stále neumožňuje, a to dokonce ani v chráněných územích. Důvod? Obavy z nekontrolovaných požárů a škod na majetku i životech. Česká zkušenost bohužel ukazuje, že velké plošné požáry mohou způsobit ztráty a ohrozit hmyz i další bezobratlé.
Odborníci proto prosazují přísně řízené zásahy – malé plochy, jednou za několik let, ideálně v období holomrazů mimo hlavní aktivitu živočichů. Skvělý tip: Po vypálení doporučují nechat nastoupit ovce, které pomohou udržovat ekosystém v optimálním stavu.
Blíží se změna zákona?
V roce 2025 už diskutují zákonodárci o nové úpravě zákona o ochraně přírody, která by řízené vypalování povolila na vybraných chráněných územích pod dohledem odborníků. Pokud novela projde, mohli bychom se v české krajině dočkat návratu tradice, která dává smysl přírodě i místním druhům.
Tipy a zajímavosti na závěr:
- Slíďáka suchopárového najdete pouze na několika málo lokalitách na jižní Moravě a jeho pozorování patří k malým radostem místních biologů.
- Pokud objevíte chráněné vřesoviště, respektujte zákaz vstupu mimo cesty – jsou to unikátní místa, kde přežívají reliktní druhy.
- Práci vědců můžete sledovat například při exkurzích Národního parku Podyjí nebo v Brněnském SKLEPU, kde popularizují moderní přírodovědu.
Výzkumy mě osobně přesvědčily, že příroda je často chytřejší, než si myslíme. Pokud vypalování vrátíme do krajiny s rozumem, pomůžeme tím nejen pavoukům, ale i celé přírodě České republiky.
