Při výběru životního partnera vstupuje do hry mnoho různých faktorů. Věk je sice jen jedním z nich, ale stále patří mezi ty, které řada z nás zvažuje – ať už vědomě, nebo podvědomě.
Jaký význam má věkový rozdíl ve vztahu?
Statistiky napříč Evropou ukazují, že v dlouhodobých vztazích bývají u nás muži v průměru o 2 roky starší, než jejich partnerky. Tento trend platí i pro Českou republiku. Najdeme zde ale i páry, mezi nimiž je věkový rozdíl mnohem větší – a právě tyto vztahy vzbuzují v posledních letech pozornost psychologů.
Jak velký má ovšem věkový rozdíl doopravdy vliv na spokojenost, stabilitu i délku partnerského soužití? A je opravdu pravda, že „věkově vzdálenější“ páry jsou předurčeny k problémům?
Větší věkový rozdíl? Na začátku vztahu překvapivě benefit
Výzkumy (např. velká longitudinální studie z Austrálie – HILDA) ukazují, že páry s vyšším věkovým rozdílem, konkrétně nad 6–7 let, bývají hned po seznámení nebo svatbě často spokojenější než partneři, které dělí jen několik roků. Největší uspokojení uváděli páry, ve kterých byl muž výrazně starší než žena.
Na začátku je tedy vyšší věkový rozdíl spíše pozitivem. Jak ale roky plynou, začne se situace často měnit.
Dlouhodobě spokojenější jsou páry s menším věkovým rozestupem
Z dlouhodobého hlediska už výsledky tak jednoznačné nejsou. Po přibližně 6 až 10 letech vztahu se karta obrací. Páry, mezi nimiž je věkový rozdíl menší než 4 roky, začínají prokazovat vyšší úroveň spokojenosti a lépe zvládají krizové situace.
Vztahy s rozdílem více než 4 až 6 let jsou statisticky méně odolné vůči ekonomickým potížím či zdravotním komplikacím. Pokud rozdíl překoná hranici 7 let, zvyšuje se i riziko rozchodu nebo rozvodu.
Psychologové se v posledních letech shodují, že nejstabilnější a nejspokojenější bývají páry s věkovým rozdílem 1 až 3 roky. Vztahy v tomto „ideálním“ rozmezí totiž častěji vydrží i těžší zkoušky života.
Fungující vztah i s větším věkovým rozdílem? Jde to, ale má to svá úskalí
Čísla jsou jedna věc, lidské příběhy druhá. Statistika sice hovoří jasně, ale ve skutečnosti i páry s větším věkovým rozdílem často žijí spokojeně desítky let.
Známý psychoterapeut Matěj Lundquist, který působí i v pražských soukromých praxích, například vysvětluje:
„Takové vztahy bývají mnohdy o to pevnější, že oba vědí, že být spolu znamená pracovat na vzájemné důvěře a komunikaci každý den. Partneři si více váží toho, co mají, a jsou připraveni čelit i společenským předsudkům.“
Věkový rozdíl někdy nahrávají i biologické a evoluční mechanismy, které ovlivňují naše preference. Muži častěji volí mladší partnerky, ženy naopak hledají stabilitu a zkušenost. Ve větších městech, jako je Praha nebo Brno, navíc bývají lidé tolerantnější a větší věkový rozdíl není automaticky důvodem k pozdvižení obočí.
Na druhou stranu – větší věkový rozdíl přináší i reálná rizika. Patří mezi ně:
- Odlišná životní fáze: Zatímco jeden plánuje rodinu, druhý o tom třeba ještě nepřemýšlí.
- Finanční nerovnováha: Starší partner může mít zajištěnější pozici, což někdy naruší rovnováhu v domácnosti.
- Tlak blízkých a předsudky: Stále platí, že okolí dokáže být nepříjemné, zejména v menších městech nebo vesnicích.
Závěrem: Věk není všechno
Pokud vás od partnera dělí víc než tři roky, nemusíte propadat panice. Na věku totiž rozhodně nestojí vše. Mnohem důležitější je, jak zvládáte vzájemnou komunikaci, jestli sdílíte podobné hodnoty a jak si důvěřujete.
Česká realita ukazuje, že ty nejlepší vztahy tvoří hlavně otevřenost, úcta a ochota hledat kompromisy. Takže ať už je vám třicet a vašemu partnerovi čtyřicet, nebo naopak, je jen na vás, jak svůj vztah vybudujete. Statistiky jsou tu od toho, abychom se jimi inspirovali, nikoliv abychom se jimi řídili doslova.
