Co omezuje naše štěstí? Má smysl se za ním hnát?
Někdy mám pocit, že je štěstí jako stín: čím víc ho pronásledujeme, tím rychleji mizí za horizontem. Přestože dosahujeme cílů, o kterých jsme dříve jen snili, často zjišťujeme, že nám chybí opravdové uspokojení. Co je vlastně tím skutečným „štěstím“, za kterým se všichni ženeme? A je možné ho vůbec dosáhnout, nebo se nám pokaždé o kousek vzdaluje? Věda nám může nabídnout zajímavé poznatky, ale musíme si přiznat, že štěstí nelze zcela pochopit jen vědeckou optikou. Je to složitější a mnohem osobnější.
Štěstí je komplexní pojem, který se od dob našich prapradědečků vyvíjí a mění spolu s tím, jak se mění naše společnost. Jen si vezměte, že samotná touha po štěstí je výsadou moderní éry: naši předci řešili hlavně přežití. Dnes si můžeme dovolit chtít víc – proto je hledání štěstí vlastně otázkou, kterou si klademe až teď. Možná jsme jako pes za volantem: honíme auta, ale nevíme, co dělat, když jedno chytíme.
Když se snažíme vysvětlit naši kulturní posedlost štěstím, často sklouzáváme k evolučním vysvětlením. Prý jsme naprogramovaní být stále nespokojení, aby nás to hnalo za novými cíli. Jenže – když se na to podíváte střízlivě – nelze si představit, že by třeba morče přežilo díky nekonečné honbě za štěstím. Zvířata plní své potřeby a jakmile jsou spokojená, prostě odpočívají. Celodenní úzkost je nepraktická a zdraví škodlivá, jak u lidí, tak v říši zvířat.
Skutečné štěstí také neznamená být pořád veselý. Věda ho popisuje jako dlouhodobě pozitivní stav mysli, který vychází ze splněných tužeb nebo naplněných cílů. Není to momentální radost – ta je krátkodobá a intenzivní. Být „šťastný“ není o tom, mít každý den perfektní, ale spíš o převládajícím pocitu životního naplnění. I ti nejšťastnější zažívají špatné dny, a je to tak v pořádku.
Jeden ze známých vědeckých mýtů vznikl ze studie Brickmana a Campbella z roku 1971. Navázali na ještě starší výzkumy, podle kterých si mozek rychle zvyká i na velké změny, ať už pozitivní nebo negativní. Zjistili, že i lidé, kteří vyhrají v loterii, se po čase jejich euforie vrátí ke své „normalitě“. Ukázalo se, že každý má zřejmě svůj základní „stav štěstí“, ke kterému se dříve či později zase vrátíme. Smutek po ztrátě, radost ze svatby nebo pocit úspěchu – všechno to časem vyprchá a štěstí se usadí do své obvyklé hladiny.
Naštěstí současná věda přináší optimističtější pohled. Někteří lidé dokážou svůj základní pocit životní spokojenosti skutečně zvýšit. Potvrzují to i rozsáhlé průzkumy štěstí v Evropě: Češi, kteří žijí v zemi s jistými právy a růstem svobod, udávají vyšší míru štěstí než generace před rokem 1989. Také platí, že samotné čekání a snaha dosáhnout cíle často přináší mozku víc dopaminu, než když už vítězství máme „v kapse“. Možná právě proto je cesta k cíli mnohdy atraktivnější než cíl samotný – a když dosáhneme vysněného milníku, můžeme být paradoxně trochu zklamaní.
Perfektní recept na štěstí tedy zřejmě neexistuje, ale můžeme o něj usilovat a hlavně si užívat jeho hledání. Pokud cítíte, že je toho na vás příliš, není ostuda obrátit se na odborníky – čeští psychologové jsou dnes mnohem dostupnější a špičkově vzdělaní.
Nenechte se nachytat:
- Pozitivní psychologie nabírá na oblibě, ale pozor na zjednodušení. Fráze typu „stačí myslet pozitivně“ bohužel z reality dělají plytké klišé. Podle některých studií má tento směr mezery v teorii a praxi, takže opravdu nespokojeným lidem může více pomoct klasická psychoterapie než instantní motivační rady. Pokud vás štěstí trvale míjí, volte raději osvědčené odborníky a strategie podložené výzkumem, než rady z rychlokurzů na sociálních sítích.
Odkazy na odborné zdroje:
- Brickman, P., & Campbell, D. T. (1971). Hedonic relativism and planning the good society. In M. H. Appley (Ed.), Adaptation-level theory (str. 287-305). New York: Academic Press.
- Diener E., Lucas R.E… “Hedonická běžecká dráha”. In: Michalos A.C., editor. Encyclopedia of Quality of Life and Well-Being Research. Springer Netherlands; 2014., str. 2765-2767., https://doi.org/10.1007/978-94-007-0753-5_1278
- Kringelbach M.L., Berridge K.C… “Radostná mysl”. In: Kringelbach M.L., Berridge K.C., editoři. Pleasures of the Brain. Oxford University Press; 2010., str. 1-15., https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/16719675/
