Podle nové studie raději nevíme, jak naše činy ovlivňují ostatní
Moderní výzkum už dávno ukazuje, že někdy se nám v běžném životě vyplácí být trochu sobci. Nyní však věda přináší další šokující zjištění: často vědomě volíme nevědomost, abychom si ulehčili život nebo čisté svědomí.
Americká asociace psychologů zveřejnila letos studii, jejíž výsledky jsou pozoruhodné: pokud máme možnost zjistit, jak naše rozhodnutí ovlivní druhé, v průměru 40 % lidí si radši vybere cestu nevědomosti.
Vedoucí studie Linh Vu dodává: „V běžném životě se úmyslná nevědomost objevuje často – například když zákazníci ignorují informace o problematickém původu zboží v regálech Tesco nebo Lidl. Zajímalo nás proto, jak častý a škodlivý je tento fenomén, a proč mu lidé podléhají.”
Tým vědců analyzoval 22 různých experimentů s celkem 6 531 účastníky, a to jak v laboratořích univerzit (například UK Praha nebo Masarykova univerzita), tak i prostřednictvím online platforem. Účastníci byli rozděleni na dvě skupiny: jedni vždy znali následky rozhodnutí, druzí si mohli zvolit, zda je chtějí vědět či ne.
Typický model vypadal následovně: Účastník zvolil buď menší odměnu (ekvivalent 125 Kč), nebo vyšší (150 Kč). Pokud si vybral méně, stejnou částku získal i anonymní kolega nebo charita (například Český červený kříž). Při výběru vyšší částky dostal druhý jen malou část – tedy 25 Kč. Některým účastníkům byla možnost zjistit dopad volby nabídnuta, jiní o následcích média automaticky informovala.
Výsledek? Až 40 % osob zvolilo nevědomost o důsledcích svého rozhodnutí. Právě tam, kde nevědomost hrála roli, klesala ochota být štědrý – konkrétně byla o 15,6 bodu vyšší pravděpodobnost pomáhat druhému, když lidé věděli, co jejich volba znamená.
Vědci následně testovali hypotézu, že někteří se projevují nezištně primárně proto, aby si zachovali pozitivní obraz o sobě jako o „dobrém člověku“. Vědomá nevědomost je pro ně účinný nástroj, jak si čisté svědomí ochránit – aniž by museli konat dobro.
Metaanalýza to potvrdila. „Ukazuje se, že skutečně altruističtí jedinci chtějí znát reálný dopad svých činů,“ potvrzuje spoluautor Shaul Shalvi z Amsterdamské univerzity.
„Závěry jsou fascinující – ukazují, že velkou část našeho altruismu skutečně pohání očekávání okolí. Ačkoliv většina lidí jedná správně, pokud zná všechny důsledky, motivací není vždy skutečná starost o druhé. Svou roli hraje tlak okolí i touha zachovat si dobrý obraz v zrcadle. Spravedlnost totiž často stojí čas, peníze i energii – a nevědomost se hodí jako snadná cesta ven,“ komentuje Shalvi.
Autoři studie doporučují, aby budoucí výzkum více mapoval úmyslnou nevědomost třeba ve firemním nebo komunitním prostředí. Nabízí se otázka: lze najít cesty, jak tento typ chování omezit?
