Mohly v jeskyni Te’omim probíhat rituály nekromancie? Archeologové přináší fascinující odpovědi
Nekromancie možná dnes zní jako pojem z fantasy her nebo hororových knih, ale ve skutečnosti jde o prastarý jev. Již dávné civilizace jako Babylonie, Egypt či Persie se zabývaly snahou komunikovat se zemřelými – a podle nových archeologických důkazů tomu nebylo jinak ani během římské éry. Českému čtenáři může být překvapením, že konkrétní doklady těchto praktik najdeme nedaleko Jeruzaléma, v jeskyni Te’omim.
Tým archeologů pod vedením Boaze Zissua z Izraelského úřadu pro památky a Univerzity Bar-Ilan zkoumá tuto jeskyni už více než 14 let a nalezl zde artefakty, které poukazují na rituály spojené s nekromancií – tedy snahou navázat kontakt s mrtvými a věštit pomocí jejich ostatků. Článek v Harvard Technological Review tento objev detailně popisuje a nabízí zcela nový pohled na život (a smrt) v období římské říše.
Jeskyně Te’omim: Úkryt i místo záhadných rituálů
Tato jeskyně má mimořádnou historickou hodnotu. Během povstání Bar Kochby (rok 132 n. l.), sloužila jako skrýš pro místní židovské povstalce. Ovšem systematické výzkumy poslední dekády ukázaly, že skutečný význam místa byl mnohem širší.
Od roku 2009 zde odborníci objevili více než 120 olejových lamp, zbraně, keramiku, mince i lidské lebky. Mnoho předmětů bylo uloženo v neobvyklých štěrbinách a dutinách. Nejvíce pozornosti přitahují tři lidské lebky, které podle vědců mohly být využity k magickým praktikám.
Magie, věštění a ochrana před zlými duchy
Jestliže se vám vybaví temné rituály či černá magie, nejste daleko od pravdy. Výzkumníci zjistili, že například konkrétní rozmístění lamp v těsné blízkosti lebečních pozůstatků poukazuje právě na rituály komunikace s mrtvými. Je známo, že ve starověku se interpretovalo chování plamene lampy jako pokus o navázání spojení se záhrobím, případně o věštění z plamenů nebo stínů.
Záznamy ze stejného období opakovaně hovoří o snaze vykládat zprávy od mrtvých. A nálezy zbraní v některých částech jeskyně? Ty měly zřejmě chránit před zlými duchy, kteří by mohli během takových rituálů vzniknout nebo se přenést do světa živých.
Když archeologie potkává magii
- Použití lidských kostí a lebek k rituálním účelům je v archeologickém světě vždy předmětem debat. V Te’omim je ale spojitost s nekromancií překvapivě jasná.
- Kromě lidských pozůstatků zde byly i předměty běžné denní potřeby. Podle expertů posilují hypotézu, že šlo o rituály potřebující specifickou výbavu a místo.
- Jeskyně s temnými zákoutími, dostatek “magických” artefaktů i znalost starověkých zvyklostí – to vše dává základ současným závěrům vědců.
Jak upozorňují samotní badatelé: „Není jednoduché odhalit magické praktiky pouze z archeologických stop. Klíčová je kombinace místa, typu nálezů a znalostí tehdejší kultury.“ V případě Te’omim ale podle nich můžeme s vysokou pravděpodobností říci, že právě zde se v římské době skutečně odehrávaly obřady spojené s nekromancií. Jeskyně mohla v té době sloužit i jako místní orákulum.
Mýtus nebo realita? Archeologické bádání pokračuje
Pro milovníky tajemna je tento objev dalším důkazem, že starověký svět byl protkán rituály, které dnes vnímáme skoro pohádkově. Archeologie tu však ukazuje, že hranice mezi minulostí a legendou je někdy překvapivě tenká.
České muzeum v Napajedlích nedávno hostilo panelovou diskusi na téma „Magie v dějinách lidstva“, kde byly zmíněny právě i nejnovější nálezy z Izraele. Pokud vás téma zaujalo, zaměřte se na výhled dalších výzkumů – a až budete někdy v Jeruzalémě, cesta do okolí západních kopců rozhodně stojí za úvahu.
Možná zde ještě leží neodhalené stopy dávných příběhů – a kdo ví, třeba nakonec zjistíme, že skutečnost bývá někdy podivnější než legenda.
