Jedinými ne-lidmi, o kterých víme, že se líbají, jsou naši nejbližší evoluční příbuzní: šimpanzi a bonobové
Polibky jsou napříč různými kulturami skutečně různorodé. Když se projdete po Praze, běžně uvidíte zdvořilý polibek na tvář mezi přáteli, zatímco třeba v jižní Evropě jsou časté až tři polibky na pozdrav. V Rusku vyjadřuje polibek na rty hlubokou důvěru, zatímco v Ománu představuje krátký polibek na nos po podání ruky běžný pozdrav mezi muži.
Již ve starém Římě rozlišovali polibky podle jejich významu a vztahu osob: osculum znamenal polibek na tvář, basium byl polibek na rty bez sexuálního záměru a savium označoval erotičtější polibek. Ať už šlo o polibek ruky, ceremonii svatebního polibku, nebo polibek pro štěstí pod jmelím – každý měl svůj pevný význam a rituál. Ani dnes není polibek pouze otázkou romantiky. Ukazuje náklonnost, úctu a někdy také pospolitost.
Jak ale vznikl samotný polibek? Odpověď není jednoznačná. Společnosti po staletí určovaly, kdo koho, kdy a jak může líbat. A co znamená samotný polibek ve vaší kultuře, záleží často na kontextu i historii: co je v Česku běžným projevem sympatií, může být jinde tabu.
Polibek jako akt péče a test kompatibility
Jedna z teorií předpokládá, že polibek vyrůstá z mateřské péče: kojení nebo předžvýkání potravy, kdy matka přenášela jídlo přímo ústy dítěti. Jiná hypotéza vnímá polibek jako jemný „test kompatibility“ – schopnost olfaktoricky nebo chuťově rozpoznat zdravou genetickou výbavu partnera.
Odkud přišel polibek podle vědců z Warwicku?
Nedávný výzkum Univerzity v Warwicku přinesl nový pohled: lidský polibek má kořeny v rituálech vzájemného očišťování, jaké pozorujeme u velkých lidoopů. Tým vedený Adrianem Lameirou představil takzvanou „hypotézu líbacího závěrečného doteku“ (anglicky: groomer’s last kiss hypothesis) zveřejněnou v časopise Evolutionary Anthropology.
Mezi zvířaty najdeme mnoho projevů vzájemné náklonnosti, ale pouze naši nejbližší příbuzní – šimpanzi a bonobové – se skutečně líbají a používají polibky jako součást sociálního kontaktu. Pečování o srst (tzv. grooming) je klíčovým prvkem budování a upevnění vztahů v tlupách. Jak říká Lameira, právě odsávání parazitů nebo nečistot rty mohlo být prapůvodním „polibkem“, který u předků člověka zůstal i po tom, co ochlupení sláblo a čistící funkce ztratila smysl.
Co znamená polibek v lidském světě dnes?
Výsledky studie podporují myšlenku, že polibek dnes funguje především jako symbolický akt upevnění sociálních a rodinných vazeb. Zatímco jiné druhy primátů mají své zvláštní způsoby sbližování (třeba kapucíni strkají prsty do očí a nosu svých partnerů), u člověka se stal univerzálním jazykem právě polibek.
Zajímavostí zůstává, že ne všechny kultury přijaly romantické líbání. Výzkum 168 světových společností ukázal, že pouze 46 % z nich ho praktikuje. Mnohé původní lovecké a sběračské kmeny o polibcích vůbec netuší a některé považují tento akt dokonce za nevkusný.
Polibek v roce 2025: Co nám zůstává?
Dnešní polibky v Česku nejsou jen doménou romantiky, slavností či rodinných setkání – vyjadřují naši sounáležitost i schopnost sladit tradice s moderním životem. Jedno je jisté: náš vztah k polibkům a jejich význam bude hrát důležitou roli i v dalších generacích. Přinejmenším do té doby, dokud nám budou scházet slova pro skutečnou blízkost.
