Toxické oxidy síry – tichý zabiják nejen Krušných a Jizerských hor v devadesátých letech – mají stále svůj podíl na znečištění ovzduší i dnes. Nedávný případ společnosti z Ústí nad Labem, která významně překročila povolený emisní limit, znovu otevřel diskuzi o efektivitě kontroly a postihů v této oblasti.
Foto: PublicDomainPictures / Pixabay
Jak k překročení limitů došlo?
Podle zjištění České inspekce životního prostředí (ČIŽP) vypustila v roce 2019 firma ENERGY Ústí nad Labem do ovzduší celkem 353,6 tuny oxidů síry – přitom stanovený strop byl pouze 229,77 tun. Inspekce v roce 2025 (pozn. aktuální rok) rozhodla o udělení pokuty ve výši 300 tisíc korun.
- Firma od roku 2008 provozuje zařízení na základě integrovaného povolení
- Hranice emisí byla překročena o více než 50 %
- Jedná se o teplárnu s příkonem přes 50 MW – patří mezi největší znečišťovatele v regionu
Proč je tato pokuta zásadní?
Jak podotýká inspektor Jaroslav Hájek, závažnost přestupku je zvýšená kvůli charakteru činnosti společnosti a dlouhodobému provozu. Porušení integrovaného povolení není jen administrativní pochybení, ale zásadní selhání v ochraně životního prostředí. I když není možné stoprocentně vyčíslit škody, v důsledku překročení limitů se zhoršila kvalita ovzduší v okolí teplárny – zejména v částech Ústí a okolních obcí.
Nízké pokuty jako špatný signál
Ekologické organizace jako Hnutí DUHA nebo Greenpeace považují pokutu za nedostatečnou a demotivující. Proč? U takto závažného přestupku může inspekce uložit pokutu až 10 milionů korun, realita byla ale pouze 3 % této částky. Podle expertů to vysílá podnikům jasný vzkaz: „Nepoctivost se vyplatí!”
- Pokuty jsou nižší než reálné náklady na modernizaci technologií
- Systém nenutí firmy investovat do čištění emisí
- Veřejnost ztrácí důvěru v účinnost dohledu státu
Jiří Koželouh z Hnutí DUHA k tomu dodává, že nastavování pokut na takto „směšné” úrovni motivuje podniky k riskování – místo abychom šli cestou čistšího průmyslu, schvaluje stát obcházení pravidel.
Proč musí být kontrola přísnější?
Každý obyvatel severních Čech si ještě dobře pamatuje, jak devastující byly následky nekontrolovaných emisí v 90. letech: mrtvé smrkové lesy v Jizerských a Krušných horách, kyselé deště, šedé město pod kopcem Střekov. Díky přísným normám se v posledních desetiletích podařilo většinu krajiny obnovit.
Dnes se Krušnohoří, Jizerské hory nebo okolí Litvínova opět zelenají a stávají se lákadlem pro výletníky. Tato změna nevznikla sama od sebe – je za ní důsledná kontrola a tlak na průmysl. Jakmile ale dovolíme firmám limity obcházet, hrozí nám návrat ke starým chybám.
Co s tím můžete dělat Vy?
- Zajímejte se o dění ve vašem regionu – například pomocí portálu IDNES.cz nebo regionálních novin
- Podporujte ekologické organizace, které na problémy upozorňují
- Nebojte se ozvat na úřad, pokud máte podezření na porušování emisních limitů
- Diskutujte o tématu se sousedy i na veřejných fórech – změny mohou začít i místní iniciativou
Můj pohled: Proč je lepší hrát fér?
Léta pracuji v redakci regionálních médií a setkávám se s frustrací lidí, kteří si pamatují zakouřené Ústí nad Labem a žlutou pěnu na Labi. Víte, každý krok správným směrem – i když někdy bolí, stojí za to. Ochrana ovzduší není jen byrokratická formalita, týká se zdraví dětí na Šumavě i seniorek na Mostecku.
Efektivní postihy musí být nastaveny tak, aby se vyplatilo pravidla dodržovat, ne obcházet. Jinak riskujeme, že se z úspěšné obnovy regionu stane jen krátká kapitolka v učebnicích.
Závěr: Návrat do minulosti? Ani omylem!
Příběh ústecké firmy je mementem, proč se vyplatí tlačit na odpovědný a čistý průmysl. Výše pokut by měla odrážet skutečné škody a motivovat firmy investovat do budoucnosti – ne improvizovat na úkor zdraví nás všech. Na to bychom neměli v roce 2025 zapomínat.
