Každý rok mizí 1,2 milionu km² úrodné půdy – to je dvojnásobek rozlohy Španělska
Půda pod našima nohama je základem života. Možná si to neuvědomujeme, ale téměř polovina světové populace na ní závisí. Podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) je však v sázce naše budoucnost: prý už nám zbývá 60 sklizní. Zní to děsivě, ale jaká je pravda?
Proč se řeší právě půda?
Rok 2015 byl vyhlášen FAO Mezinárodním rokem půdy. Už tehdy experti upozorňovali, že degradace půdy je možná větší hrozbou než globální oteplování či úbytek druhů. Světová populace stále roste, jenže kvalitní ornice ubývá. Pokud s tím nic neuděláme, nezůstane dost úrodné půdy, abychom nakrmili další generace. To nejsou plané obavy, najdete je i v závěrečném komuniké k roku půdy.
Kolik úrodné půdy skutečně ztrácíme?
Podle FAO každý rok přicházíme o 24 miliard tun vrchní, úrodné vrstvy půdy, neboli 12 milionů hektarů. Již 25 % pevniny na planetě je vážně poškozeno – to je plocha, která by uživila přes 1,5 miliardy lidí. Pro představu: jde asi o sedmkrát větší území, než má celá Česká republika!
Kdo hájí teorii „60 sklizní“?
Nejznámějším propagátorem čísla je britský autor Philip Lymbery, který usiluje o celosvětovou reformu zemědělství. „Máme posledních 60 sklizní, abychom zachránili budoucnost našich dětí,“ tvrdí. Jenže nejsou za tímto odhadem skutečné vědecké důkazy?
Lze věřit číslu 60?
Při bližším pohledu zjistíte, že OSN (FAO) nikdy žádný konkrétní vědecký podklad pro toto číslo nepublikovala. Ani v jejich veřejných zprávách nenajdete přesnou studii, která by k této hodnotě vedla. Nejblíže je aktuální výzkum britského pedologa Daniela Evanse, který analyzoval 4285 měření eroze ornice ve 38 zemích světa (255 lokalit napříč kontinenty).
Jak odborníci měří „životnost“ půdy?
Není jednoduché spočítat, jak dlouho nám půda vydrží. Vrchní vrstva – ornice hluboká zhruba 30 cm – je klíčová pro pěstování potravin i zadržování vody a uhlíku. Pokud víme, jak rychle se erinuje, dokážeme spočítat, kdyby nám zcela zmizela. Modelový příklad: pokud se ornice ztenčí každý rok o půl centimetru, za 60 let přijde celé pole o tuto vrstvu.
Tak jak je to doopravdy?
Daniel Evans ve svých závěrech našel, že ve skutečnosti má jen 16 % sledovaných ploch „životnost“ půdy pod 100 let. A naproti tomu 40 % lokalit má zásobu úrodné půdy i na deset tisíc let. Stav půdy je ale extrémně individuální – v Česku najdete jak vytěžené plochy, tak velmi kvalitní černozemě. Přesto není na místě ztrácet ostražitost.
Co může dělat Česká republika?
- Podpora šetrného zemědělství: Projekty regenerativního farmaření se již rozbíhají například na Moravě (zdravá půda = zdravá úroda).
- Boj se suchem: Podpora meziplodin a zakládání remízků zpomaluje erozní procesy.
- Lokální iniciativy: Zapojení malých farmářů, městských zahrad a edukace veřejnosti (např. skrze projekty Nadace Partnerství).
Jedna zajímavost na závěr
Chcete-li opravdu něco změnit, stačí drobnost. Podle statistik Ministerstva zemědělství se za poslední roky v ČR zvyšuje poptávka po potravinách z lokálních zdrojů. Když dáte přednost českému rajčeti před dovozem zvenčí, automaticky podporujete šetrnější hospodaření a méně zátěže pro půdu – nejen tu naši.
Stav půdy není úplně růžový, ale na rozdíl od globálních strašáků máme stále šanci něco změnit. Zajímá vás téma? Sdílejte článek dál – kvalitní půda si pozornost zaslouží.
