„Ukazují krajinu, kterou zásadně proměnilo moderní využití půdy i rozrůstající se města – právě to z těchto snímků dělá jedinečný zdroj,” vysvětlují autoři studie.
Není tajemstvím, že s příchodem Google Maps se hledání zapomenutých staveb i archeologických pokladů posunulo na úplně novou úroveň. Co se ale stane, když badatelé sáhnou po odtajněných snímcích amerických špionážních satelitů z dob Studené války? Vznikne jeden z nejzajímavějších objevů posledních let: téměř 400 dosud nezdokumentovaných římských pevností v Sýrii, Iráku a v širším regionu slavného „úrodného půlměsíce“ východního Středomoří.
Satelity Hexagon a Corona byly původně určeny pro vojenský průzkum v 60. a 70. letech 20. století. Nyní, v roce 2025, jsou tyto fotografie dostupné nejen vědcům, ale i veřejnosti – například díky databázi Americké geologické služby. Právě jejich archivní záběry otevřely nový pohled na archeologii v regionech, kam je dnes mnohdy těžké cestovat.
Bezprostřední výsledek? Nově objevených 396 pevností potvrzuje i rozšiřuje už dávnou leteckou studii francouzského průkopníka Antoina Poidebarda z roku 1934. Tehdy evidoval 116 podobných staveb na východní hranici bývalého Říma. Dnešní archeologové s hlavními závěry jeho výzkumu přežívajícího už skoro celé století stále souhlasí: Římské impérium opravdu pečlivě opevňovalo své hranice. Nová satelitní studie, nedávno publikovaná v časopisu Antiquity, ale nabízí i zcela čerstvé souvislosti.
Archeolog Jesse Casana z Dartmouth College k tomu říká: „Tyto stavby se tvarem podobají římským pevnostem, které známe z Evropy nebo ze severní Afriky. V tomto regionu jich však nacházíme výrazně více. Může to být tím, že tady jsou lépe zachované, takže je snáze identifikujeme, ale možná jde i o doklad intenzivnější výstavby v některých obdobích, hlavně ve druhém a třetím století našeho letopočtu.“
Poidebardův let těmi dávnými hranicemi přinesl představu „defenzivní linie proti Peršanům“ (přesněji proti Parthům a Sasánovcům, tehdejším velmocem východu). On ale letěl pouze přes oblasti, kde očekával, že něco objeví. A jeho dokumentace předcházela moderním archeologickým standardům.
Nový tým kolem Casany mohl díky satelitním snímkům analyzovat mnohem širší území a odstranit tento „historický šum“. Výsledek? Skoro 400 pevností, ale bez zřetelné linie směřující proti východním říším. Rozmístění bylo mnohem volnější, než se dříve předpokládalo.
Někteří vědci tuto hypotézu již dříve naznačovali – argumentovali, že 116 Poidebardových pevností bylo příliš vzdálených, než aby tvořily skutečnou obrannou hradbu. Výzkum teď naznačuje, že většina těchto táborů chránila především obchodní karavany a důležité cesty mezi provinciemi Říma, a zároveň umožňovala komunikaci i zárodky mezikulturní výměny.
„Tyto satelitní snímky mají často překvapivě vysoké rozlišení,“ shrnuje Casana. „Ale zároveň zachycují prostředí, které od jejich pořízení dramaticky změnily urbanizace, intenzivní zemědělství i výstavba přehrad či zavlažovacích systémů. Dělá to z nich nezastupitelný pramen.“
Druhou výhodou je otevřený přístup – každý si může tato data stáhnout. Zároveň bez desítek hodin georeferencování a prostorových korekcí v GIS to ale nebude stačit. Vědecký tým musel vše pečlivě „usadit do map“, aby šlo objekty srovnávat a určovat jejich přesnou polohu.
„Náš výzkum rovněž ukazuje, že mnohé lokality jsme mezitím nenávratně ztratili,“ dodává Casana. „Od Poidebardova přeletu ve 20. letech až po snímky z konce 60. let zmizela řada míst pod rozrůstajícím se osídlením nebo kvůli zemědělství.“
Z obecnějšího hlediska tento objev mění pohled na způsob, jakým Římané své hranice skutečně spravovali. Některé rozdíly a „shluky“ nalezených pevností navíc mohou být důsledkem toho, že mnohé jiné se už jednoduše nezachovaly – urbanizace a změny půdního využití jsou i dnes v regionu dobře znát. Ostatně, pevnosti, které zaznamenal Poidebard, byly už o generaci později na satelitních snímcích sotva (nebo vůbec) viditelné.
Mimochodem – archeologům se podařilo najít ještě dalších 106 „pevnostem podobných objektů“ v jedné z podregionů. Tým proto plánuje výzkum výrazně rozšířit: „Chceme prozkoumat ještě více lokalit a zaměřit se nejen na pevnosti, ale i jiné pozůstatky,“ uzavírá Casana. „Vedle dat Corona chceme využít i nově odtajněné snímky a během roku 2025 rozšíříme náš průzkum také do dalších částí Blízkého východu.“
