Lidský mozek se v průběhu života neustále mění, prochází fázemi vývoje, které nastávají v různých obdobích. Evoluce mozku nekončí v raných letech, ale trvá po celou dobu existence jednotlivce. Podle studie publikované v časopise Nature Communications se objevují čtyři klíčové etapy, které odpovídají různým věkovým obdobím.
„Je snadné podlehnout přesvědčení, že existuje ‚dobrý‘ nebo ‚špatný‘ způsob, jakým se mozek vyvíjí,“ uvádí profesorka Alexa Mousley, hlavní autorka studie z Univerzity v Cambridge. „Ve skutečnosti to není tak. Tato studie zdůrazňuje, že se od mozku očekává, že v různých věkových obdobích bude vykonávat jiné funkce.“
Vědci zkoumali přibližně 4 000 skenů, které byly provedeny na zdravých osobách ve věkovém rozmezí od 0 do 90 let. Výzkumníci identifikovali čtyři hlavní momenty, kdy mozku probíhaly evoluční změny: konkrétně kolem 9 let, 32 let, 66 let a 83 let. Život je tedy teoreticky rozdělen do pěti různých období.
V dětství, až do 9 let, se mozek ukazuje jako vysoce aktivní. Neurální spojení se konsolidují a dochází k rychlému nárůstu šedé a bílé hmoty. Podle studie však efektivita mozku není na nejvyšší úrovni a potřeba více času, aby informace přešly z jedné oblasti mozku do druhé, je patrná. „Víme, že v prvních letech života mozek vytváří více spojení, než je nutné, a poté je odstraňuje,“ říká Mousley. „Není jasné, zda je to tento jev, ale možná tomu tak je.“
Dětství zůstává obdobím, kdy se intenzivně učí – zejména co se týká jazyka a pohybových dovedností – a pravděpodobně existuje důvod, proč je mozek v tomto období strukturován tímto způsobem. „Snížení efektivity by mohlo být spojeno s tímto úžasným obdobím učení,“ dodává vědkyně.
Okolo 9 let nastává zásadní změna: mozek ‚zrychluje‘ a začíná se přetvářet, aby se stal efektivnějším. Fáze dospívání, podle analýzy vědců, trvá více než 20 let, obvykle až do 30 let. Právě v tomto kritickém období pro vývoj mozku jsou jedinci zranitelnější a vystaveni riziku vzniku duševních poruch.
Studie citovaná Washington Post naznačuje, že mozek není kompletně vyvinutý nebo stabilní až do konce 20. let, nebo dokonce až do začátku 30. let. „To, co nás odlišuje jako lidi od ostatních zvířat, je pomalost našeho vývoje,“ zdůrazňuje Mousley. „Žirafa se dokáže postavit na nohy velmi brzy po narození, ale lidská ‚mláďata‘ potřebují dlouho, aby se naučila chodit a jíst.“
Dospělost představuje nejdelší etapu, neboť podle údajů studie trvá přibližně od 32 do 66 let. „Zdá se, že toto období je relativně stabilní,“ říká Mousley a odkazuje na do značné míry definovaný rámec „na velmi dlouhou dobu“. To však neznamená, že by mozek po více než 30 let zůstal nehybný.
Změny totiž probíhají neustále, ale v této fázi jsou méně výrazné. „Pokud si srovnáte dospělého s adolescentem, předpokládá se, že chování lidí vykazuje určitou stabilitu. A to souvisí s tímto třicetiletým obdobím neustálé reorganizace mozku, jak ukazuje naše studie,“ dodává vědkyně.
Okolo 66 let, podle studie, nastává další důležitá změna. V této fázi života se mozek zdá být náchylnější k onemocněním souvisejícím s věkem, ale stárnutí není pouze synonymem negativních účinků. Na jedné straně je třeba se vyrovnat s rizikem ztráty paměti, avšak na druhé straně se projevuje obecnější schopnost lépe zvládat emoce a projevovat to, co je běžně označováno jako moudrost.
Poslední fáze začíná kolem 83 let, kdy nastává období označované vědci jako ‚pozdní stárnutí‘. „To, co pozorujeme během tohoto období pozdního stárnutí, je něco, co se nazývá ‚rostoucí centralita‘,“ vysvětluje Mousley. Určité oblasti mozku se stávají důležitějšími než jiné. I když je konektivita snížena, změny se i tak odehrávají podle určitého vzorce.
Vědkyně používá jako příklad trasu autobusu. Pokud by bylo potřeba dvou různých autobusů, aby se daná trasa projela, stanice přestupu by se stala velmi důležitou. V podstatě, podle výzkumu, mozek by mohl dávat prioritní význam důležitým spojení v případě, že by jiná spojení selhala.
