Šokující zjištění z Aquileie může změnit historii starověkých technologií
- Obří asteroid a Měsíc: Nové teorie o původu života na Zemi
- Dojemné video gorily v dešti: Internet žije upřímným štěstím zvířat
Římská říše fascinuje dodnes nejen archeology, ale vlastně každého, kdo chodí po Evropě. Silnice, akvadukty nebo bytelné pevnosti – to vše jsou ukázky řemesla, kterému se málo co rovná i dnes. Ale to, co teď odhalili u Aquileie na severovýchodě Itálie, posouvá hranice chápání toho, co středověcí řemeslníci a učenci mohli dokázat.
Tentokrát ovšem věc netkví v okázalém monumentu, ale v drobném objevu s obrovským významem pro fyziku a dějiny technologií. Tým vědců narazil přímo na materiál, který – jednoduše řečeno – neměl ve starověkém kontextu vůbec existovat.
Nalezený artefakt svými vlastnostmi odpovídá něčemu, co si běžně spojujeme až se současnou high-tech výrobou a nanotechnologiemi. Podle publikovaných závěrů vše pochází z Aquileie – tedy místa, které se dodnes vyrovná i slavné Pompeji, co se archeologických pokladů týče.
Objev, který bourá chronologii technologického pokroku
Na nalezišti v Aquileii odhalili vůbec poprvé v římském kontextu tzv. fotonické krystaly. Tyto materiály, jak popsal renomovaný server Andro4all, se zatím podařilo zkonstruovat jen v laboratořích vybavených špičkovými metodami 21. století – například na Akademii věd ČR to zkouší týmy z oboru optoelektroniky. Jak ale dostali takový materiál do římské doby?
Za objevem stojí Giulia Guidetti a Fiorenzo Omenetto z Tufts University v USA. Nejprve si mysleli, že jde o typické střepy antického skla, patrně z amfor nebo pohárků římské výroby. Detailní rozbor ale ukázal, že drží v ruce látku, která filtruje a odráží světlo s atomovou přesností. To je technologická úroveň, na kterou Římané podle dosavadních poznatků opravdu nedosáhli.
Guidetti k objevu uvedla, že jde o „učebnicový příklad nano-fotonického komponentu.“ Podle vědců mají podobné krystaly „duhové“ efekty jako šupinky některých českých ryb. Jenže najít něco tak propracovaného v římském kontextu? Odborníci si nad tím skutečně lámou hlavu. Pozoruhodná je i tzv. Braggova struktura, tedy vrstvy siliky s odlišnou hustotou, které vytváří nápadně zlatavý odlesk.
Jak se tam nejmodernější materiál dostal? Otázky bez jasných odpovědí
Zásadní otázkou teď je, odkud se ve vrstvě staré skoro 2000 let vzal materiál, který dnes pipláme v nejdražších čistých laboratořích – a mnohdy na něj nemáme ani potřebné přístroje v Česku či sousedním Německu, odkud se experti do Aquileie také sjíždějí.
Jednou z nejodvážnějších hypotéz je, že Římané dokázali vznik těchto krystalů ovlivnit čistě empiricky – možná na základě pozorování nebo dlouholetých pokusů, jaké známe například z výroby českého skla nebo slavného bechyňského porcelánu. Pokud by to byla pravda, museli by rozumět materiálům daleko lépe, než si vůbec dnes dokážeme představit.
Studium tohoto fotonického krystalu může pomoci při vývoji nových výrobních postupů pro optiku i armádní průmysl – třeba právě při hledání perfektního maskování nebo v nové generaci antireflexních vrstev do brýlí, jaké nabízí i progresivní brněnské startupy. Je také možné, že inspiruje k novým metodám výroby skla či keramiky, ze které je český export stále slavný.
Fotonické krystaly mají dnes uplatnění v telekomunikaci, optických čipech i v nanolékařství. Tento nečekaný římský nález teď opravdově otevírá dveře k přehodnocení, co dokázaly dávné civilizace a jejich „zázraky“ – a co ještě čeká na objevení v hlíně pod nohama například v okolí Olomouce, kde aktuálně probíhají velké výzkumy.
