Vědci z Birminghamu zkoumali, do jaké míry si čtyř- a osmiměsíční miminka uvědomují své tělo. Výsledky překvapují
Některým to možná přijde neuvěřitelné, ale existovali vážně vědci, kteří tvrdili, že miminka nejsou ještě plně vědomé bytosti. Ptáte se, od kdy jsme opravdu lidmi, z pohledu vědy? Takové úvahy sice vyvolávají spoustu otázek – kdo by chtěl diskutovat o “vědeckém” statutu dětí? Naštěstí většina hypotéz o naprosté absenci vědomí v nejranějších fázích života nikdy nebyla potvrzena. Jisté ale je, že poznat, co se opravdu děje v dětské hlavě, je ohromně složité. Neumíme to určit s jistotou – ale nové birminghamské výzkumy přinášejí relevantní důkazy.
Co zjistili? Už čtyřměsíční miminka projevují známky toho, že vnímají vztah mezi svým tělem a okolím. Ano, nejedná se přímo o důkaz existence “vědomí”, jak ho známe od dospělých. Ale některé chování dětí už s tímto pojmem mají společné rysy. Jak k tomu vědci dospěli? Rozhodně to nešlo přes rozhovory s kojenci – bylo třeba originálního přístupu.
Ty nejzajímavější pokusy v neurovědě často spočívají v jednoduchosti a důvtipu. V tomto případě stačily tři věci: monitor, na kterém se pohybovala barevná koule, vibrační zařízení v ruce dítěte a EEG helma na hlavě. Miminko sledovalo, jak se koule přibližuje a oddaluje – a když byla blízko, vibrovalo mu v ruce. Vědci sledovali, jestli dítě spojí vizuální zážitek s dotykovým podnětem. Jakmile se koule přiblížila, mozek miminka se “připravoval” na vibraci – elektrická aktivita v mozku naznačovala, že očekává stimulaci.
Ještě zajímavější reakce přišly u osmiměsíčních dětí. Zkuste si představit – vědci spustili vibraci, i když byla koule pryč, daleko. Tím “porušili pravidla hry”, protože jsme zvyklí, že na naše tělo má vliv jen to, co je nablízku. Jak reagovaly děti? Jejich mozek spustil vzorec činnosti podobný překvapení! Můžeme tedy říct, že už ve věku pár měsíců děti propojují, co vidí, s tím, co se chystají prožít na vlastním těle.
Realisticky – nelze předpokládat, že má čtyřměsíční kojenec hlubokou reflexi vlastního “bytí”. Ostatně, ruku na srdce – kdo z dospělých o tom někdy vážně přemýšlel? Žijeme, reagujeme, předvídáme, co nastane, a řídíme se tím. Jsou i teorie, které vědomí označují za “příběh v hlavě” – něco, co není přímým zdrojem našich činů, ale spíš jejich dodatečným výkladem. Podle této logiky by miminko mohlo projevovat překvapení, aniž by si toho bylo vědomo v dospěláckém smyslu.
Zde leží hranice mezi tím, co nám dokáže prozradit věda a co už spadá do oblasti filozofie. Zůstává otevřené: je tato schopnost vrozená, nebo ji děti rychle získávají? Je pravděpodobné, že určitou “tělovou intuici” si už neseme od narození – a postupem života ji rozvíjíme dál, až k vnímání, které mají třeba tanečníci nebo bojovníci.
Praktický tip na závěr:
- Otázka “kdo je skutečně vědomý” není jasná ani u dospělých. Filozofové mluví o tzv. “filozofických zombících” – čili tvorech, kteří navenek jednají jako my, ale uvnitř jim vědomí chybí. Je dost možné, že některé otázky o povědomí vyřeší až nové technologie ve vizualizaci mozku – v roce 2025 už se debatuje o výsledcích českých neurovědeckých týmů z Brna nebo Prahy.
Doporučená literatura:
- “Visual objects approaching the body modulate subsequent somatosensory processing at 4 months of age”, Scientific Reports 10.1038/s41598-023-45897-4
