Začátkem roku 2024 řešila metropole Mexika extrémní sucho. Podobná situace ale reálně hrozí i v evropských městech včetně těch českých.
Mexiko City je jednou z největších megapolis na světě a domovem pro přibližně 22 milionů obyvatel. Od začátku minulého roku se město potýká s rekordním suchem způsobeným dlouhodobým nedostatkem srážek, stále vyššími teplotami, děravými potrubími a neřízenou urbanizací. Pokud se neudělají zásadní opatření, experti z mexické vlády varují, že už během několika měsíců může přijít tzv. „den nula“ – okamžik, kdy se dodávky vody pro běžné použití úplně zastaví.
Podle aktuální analýzy se zde čerpá podzemní voda dvojnásobným tempem v porovnání s přirozeným doplňováním zásob. Důsledkem jsou praskající infrastruktura, narušené vodní systémy a propadání terénu. Tyto jevy už nejsou vzdálenou hrozbou ani pro Evropu – a rozhodně ani pro Česko.
Vezměte třeba zkušenost z Pyrenejského poloostrova. Jak upozorňuje hydrogeolog Ignacio Morell z Univerzity Jaume I v Castellónu, podzemní vody jsou zásadní strategickou rezervou. Krize sama začala už v 60. letech minulého století, kdy aquifery na pobřeží začaly být nekontrolovaně využívány. S poklesem hladiny pronikla dovnitř slaná mořská voda – a to znamenalo rozsáhlé zasolení pitné vody.
Podle údajů Greenpeace je 27 % podzemních vod v sousedním Španělsku v nedobrém kvantitativním stavu – spotřebovává se z nich více, než stačí přirozeně doplnit. Třetina oblastí navíc trpí špatnou kvalitou vody, tedy kontaminací přesahující zdravotní limity. V řadě důležitých povodí (Ebro, Guadiana, Guadalquivir, Segura, Júcar, Duero) jsou na tom nejhůře: někde je až 85 % aquiferů v riziku.
Kritický je i vliv zemědělské produkce na kvalitu vod. Právě pole a farmy vezmou v mnoha regionech až 80 % z celkové spotřeby vody – což je číslo vysoko nad evropským průměrem. Pro srovnání: v Itálii, Portugalsku i ve Francii je to méně než 60 %.
A co nás čeká do budoucna? Studie uvádějí, že v roce 2050 může až 75 % obyvatel Španělska trpět extrémním nedostatkem vody. Nejpostiženější pravděpodobně budou města jako Sevilla, Granada, Córdoba či Murcia – tedy regiony s letitým suchem.
Co z toho plyne pro Česko?
- Zadržování vody v krajině je jedno z klíčových témat i pro nás. Práce na mokřadech, malé vodní nádrže nebo městská retenční opatření výrazně pomáhají.
- Důležité je modernizovat kanalizace, zamezit ztrátám pitné vody a sledovat průběžně kvalitu i kvantitu podzemních zdrojů.
- Osobní spotřeba vody v domácnostech by se postupně mohla inspirovat příklady ze suchých oblastí Evropy – třeba sběrem dešťové vody nebo úsporami při běžných činnostech.
- Dopad intenzivního zemědělství je i u nás dlouhodobě diskutovaný, pojďme spolupracovat na šetrnějším přístupu k půdě i krajině!
Ztráta vody není jen jihoevropskou hrozbou. Pokud chceme mít v roce 2050 jistotu, že otočením kohoutku teče pitná voda, je potřeba začít jednat už dnes. Žádná univerzální odpověď neexistuje, ale zodpovědné chování a regionální řešení dávají naději i pro česká města. Tohle už není sci-fi, ale velmi reálná výzva současnosti.
