Když procházíme bolestí, soustředíme se jen na problém a přehlížíme vše dobré kolem sebe
Emocionální bolest nám často zkresluje pohled na svět a vytlačuje z mysli i to pozitivní. Jak potvrzují přední čeští odborníci na duševní zdraví, stres, úzkost nebo těžké období dokáží upoutat veškerou naši pozornost na to, co se nedaří. Mnohdy pak ztratíme ze zřetele všechno, co v našem životě dál zůstává hodnotné a pevné.
Právě proto psychologové i psychoterapeuti dnes kladou důraz na přístupy, které utrpení nepopírají, ale dávají je do širšího kontextu. Ať už využívají kognitivní terapii nebo různé techniky emoční regulace, cílem je pomoci vám vidět celý obrázek, a nesoustředit se výhradně na to, co bolí.
Jak naše vnímání funguje: jednoduchý vizuální příklad
Psychoterapeut Matthias J. Barker, který je velmi populární na sociálních sítích, použil výstižnou metaforu v jednom ze svých známých videí: „Když jsme ve stresu nebo cítíme bolest, naše pozornost se zaměří na kontrast, je to tak?“ Ve videu ukazuje bílý papír s červeným kolečkem a pokládá jednoduchou otázku: „Jaká barva vás při pohledu napadne jako první?“ Většina lidí odpoví „červená“, i když papír je z 98 % bílý. „Proč 2 %? Protože vynikají – jsou v rozporu s tím zbytkem,“ vysvětluje Barker.
@matthiasjbarker Těžké chvíle neruší to dobré, jen je těžší je vidět. Vděčnost není o předstírání, že je vše v pořádku. Jde o to, vidět, co zůstalo dobré a pevné i uprostřed zmatku. Pokud hledáte prostor, kde může být bolest i smysl současně, Gratitude Journal je teď k dispozici. #GratitudeJournal #GroundedGrowth #ReflectiveJournaling #HealingAndHope #EmotionalResilience
Tento jednoduchý příklad jasně ukazuje, jak naše mysl podvědomě ulpí na tom, co je nepříjemné nebo neobvyklé, a přitom zcela přehlíží vše pozitivní a běžné. „Nejčastěji jsme tak zahledění do červené tečky, že zapomeneme, že většina je stále bílá,“ doplňuje Barker a nabízí analogii se životem. Nejde o to, zavírat oči před tím, co nás trápí, ale obnovit rovnováhu: „Není to ani o falešném pozitivismu, ani o ignorování bolesti. Jde o pravdu – že i v těžkých chvílích je stále mnoho, za co být vděčný.“
Barker zdůrazňuje, že vděčnost neznamená naivní optimismus, nýbrž je to vědomý postoj, jak nasměrovat své emoce: „Těžké momenty nesmažou to dobré, jen nám ztíží možnost to vidět. Proto vděčnost není o tom, předstírat, že je všechno růžové. Jde o volbu všimnout si toho, co je stále pravdivé, pevné a funkční – ať už je kolem sebevíc chaotických věcí.“
- Silvie Severinová, psycholožka, radí, co si raději nechat pro sebe: „Záhadnost znamená i sílu. Udělejte, ať se ostatní ptají!“
- MUDr. Aleš Martínek, psychiatr: „Po dlouhou dobu jste možná věřili, že problém je ve vás. Když někdo odešel, mysleli jste, že nejste dost zajímaví.“
Pamatujte: bolest může zakrýt vše hezké, ale neznamená to, že zmizelo. Čeští odborníci potvrzují – v náročných situacích máme tendenci ztrácet přehled a věnovat se jen tomu, co nás tíží. Zkuste se zastavit a vnímat, co všechno zůstává hodnotné a pevné – možná vás to mile překvapí.
