Vědci doufali v pokrok, ale množství ztraceného ledu v posledních letech je šokující i pro ně
Už to asi slyšíte často: klimatická změna má nespočet následků, které přímo ovlivňují náš každodenní život v Česku i ve světě. Jedním z nejvýraznějších a nejnápadnějších je právě úbytek ledovců, o kterém přináší nové informace mezinárodní výzkumný tým v čele se švýcarským expertem Michaelem Zempem.
Podle dat zveřejněných v prestižním časopise Nature přišla Země v letech 2000 až 2023 každoročně v průměru o 300 miliard tun ledu. To znamená, že v průměru mizí z ledovců objem vody odpovídající třem olympijským bazénům každou sekundu. Pro představu, tolik vody nestačí ročně ani Pražská vodárna vyčerpat!
Hlavní příčinou je globální oteplování způsobené nárůstem emisí skleníkových plynů. Ani samotní vědci tuhle rychlost nečekali: „Ano, čekali jsme úbytek, ale skutečný rozsah je šokující,“ přiznává vedoucí projektu Michael Zemp.
Největší ztráta v Evropě: Alpy a Pyreneje taje rekordním tempem
Ze studie vyplývá, že evropské Alpy i Pyreneje za sledované období ztratily 40 % svého ledu. Jen v Alpách ubylo během dvou let bezmála 10 % ledovců. Jestli jste někdy podnikli výlet na Grossglockner nebo Mont Blanc, asi vás tenhle fakt chytí za srdce. Ledovce, které byly kdysi ikonickým symbolem evropské divočiny, mizí v přímém přenosu.
Jak vědci měřili led a proč to není jednoduché
Odborníci pro analýzu využili data ze satelitů, leteckých snímků i přímých měření napříč všemi oblastmi — kromě Grónska a Antarktidy, kde má tání zpoždění. Data byla převedena do sady časových řad, které umožní sledovat vývoj ledovců v celosvětovém měřítku.
Zajímavé je, že třeba jednotlivé satelity často ukazovaly dost rozdílná čísla. Proto tým všechny údaje sjednotil do jediné platformy, aby výsledky byly co nejpřesnější. Ukázalo se, že regionální rozdíly jsou obrovské: zatímco v Alpách ledu výrazně ubylo, ledovce na subantarktických ostrovech přišly „jen“ o 2 % své masy.
Tání ledovců se zrychluje. Co to znamená pro nás?
Ještě znepokojivější je fakt, že rychlost úbytku narůstá. Mezi lety 2000–2011 a 2012–2023 se roční ztráta ledu zvýšila o 36 %. V roce 2000 bylo na světě mimo Antarktidu a Grónsko zhruba 134 182 miliard tun ledovcového ledu — do roku 2023 tato čísla klesla na 126 971 miliard tun.
Takové množství roztáté vody znamená mimo jiné nárůst hladiny moří o 18 milimetrů — více, než kolik přidala grónská ledová čepička od 90. let 20. století. Rizika vyšší hladiny moří dobře znají třeba obyvatelé Benátek.
A nejde jen o moře. Ledovce jsou cenným zdrojem sladké vody — nejen pro samotné Čechy „na horách“, ale především pro miliony lidí například ve Střední Asii nebo Andách. Úbytek ledovců tak konkrétně ohrožuje zásoby vody v regionech, které na tání závisejí.
Co nás čeká do konce století? Prognózy jsou varovné
Tento výzkum přináší poprvé globální a jednotný pohled na úbytek ledovců. Zatím jsme přišli „jen“ o 5 %. Ale podle modelů do roku 2100 ztratíme minimálně 25 % dosavadních zásob — a to i v případě, že dramaticky omezíme emise. Jestliže ale budou emise skleníkových plynů narůstat dál, přijde svět dokonce o 50 % ledové hmoty v ledovcích do konce století. A to už je scénář, na který by si konečně měli začít dávat pozor i politici na Hradě nebo ve Strakovce.
Co teď můžeme dělat?
Podle vědců platí jednoduché pravidlo: každá desetina stupně, kterou ubrzdíme globální oteplování, může zachránit zásadní množství ledu a tím i vody, která dává život. Tento argument by se mohl stát oblíbeným nejen u ekologických aktivistů, ale i u starostů horských obcí a provozovatelů českých lyžařských středisek.
Závěrem: Ledovce mizí rychleji, než jsme si mysleli. Česko sice není Švýcarsko, ale klimatická změna se týká každého z nás. O tom, jestli za dvacet let uvidí naši vnuci ledovec třeba v Tatrách, rozhoduje právě to, co děláme dnes. Možností, jak přispět, je dost — od úspory energie až po chytrou volbu dopravy.
