Kňourání malých dětí dokáže během chvíle vytočit i ty nejtrpělivější z nás. Zakřičet nebo kázat ale většinou situaci ještě zhorší.
Dětská psycholožka Aliza Pressman nabízí praktický tip – jednoduchou větu, která podněcuje dítě komunikovat bez zbytečného fňukání.
„Kňourání není nijak nebezpečné, je jen otravné,“ shrnuje svůj pohled ve svém podcastu Raising Good Humans.
Možná si sami pamatujete, jak vám rodiče říkali: „Můžeš mi říct cokoli, jenom ne kňouráním.“ S vlastním dítětem najednou tuhle rodičovskou pravdu chápete mnohem lépe.
Výzkumy ukazují, že děti po celém světě kňourají hlavně proto, že tak nejsnáze získají pozornost dospělých. Pro dítě je to rychlá cesta k tomu, aby si ho někdo všiml – i když tím způsobí menší domácí bouři.
Co tedy dělat, když chcete kňourání svého (nebo cizího) dítěte omezit? Aliza Pressman doporučuje začít vždy vlastním hlubokým nádechem.
Ve svém podcastu vysvětluje: „Kňourání je prostě otravné, nic víc.“ Nekonfliktní přístup má podle ní největší šanci na úspěch.
Radí rodičům a pečujícím použít tento klíčový obrat: „Opravdu chci porozumět, co se mi snažíš říct, ale když kňouráš, jde to těžko. Můžeš to zkusit říct svým normálním hlasem?“
Proč tahle metoda funguje?
Pressman vysvětluje, že tímto způsobem uznáte nepohodlí dítěte a jeho potřebu pozornosti. Zároveň ale ukazujete, že i ono samo má možnost ovlivnit situaci tím, že zkusí komunikovat klidněji. Přístup je přesným opakem běžné reakce, kdy dospělí zvyšují hlas nebo otevřeně ukazují podráždění.
Se stejným názorem vystupuje i dětská koučka Devon Kuntzman. Kňourání je podle ní přirozenou formou vyjadřování frustrace, únavy nebo hladu. Naším úkolem není ustupovat kňourání, ale dítěti pomoci najít lepší způsob, jak se otevřeněji vyjádřit.
„Věnujte chvíli tomu, abyste si zachovali klid a pomohli dítěti najít slova místo kňourání,“ doporučuje.
- Praktický tip: Použijte zmiňovanou větu, kdykoli se objeví první náznaky kňourání. Vytrvejte v klidném tónu a buďte důslední.
- Příklad z praxe: Například v kavárně v Dejvicích, kde často vídám rodiče s dětmi, právě tato technika zabránila nejedné scéně. Děti sice na chvíli zůstanou zaskočené, ale pokud slyší své emoce přijímané a zároveň mají jasný návod, co s tím, většinou se pokusí svým hlasem popsat, co potřebují.
Zkuste tuto metodu i v běžných situacích doma, v parku nebo na návštěvě u babičky – pomáhá lépe zvládat náročné chvíle a učí dítě otevřené, ale ohleduplné komunikaci. V roce 2025 už je naštěstí běžné hledat cesty, které respektují potřeby dětí i dospělých zároveň.
