Nevidíte svět ve stejných barvách jako ostatní – a oni v něm také nevidí to samé
Věděli jste, že vnímání barev je už celé dekády předmětem diskuzí mezi fyziology, neurology i filozofy? To, že vidíme barvy, je možné díky speciálním buňkám v sítnici našeho oka – takzvaným čípkům. Každý typ čípku reaguje na určité vlnové délky světla. Rozeznáváme tři základní typy čípků: L (long) s nejvyšší citlivostí na 560 nanometrů (červená), M (medium) s maximem na 520 nanometrů (zelená) a S (short) s vrcholem na 420 nanometrů (modrá). Tento systém odpovídá tomu, co většina z nás zná jako RGB model barevného vnímání.
Novinky ze světa vědy a života
Tato věta české servírky dokáže vytočit: „Kdo tohle vymyslel, zaslouží metál“
HR expert Tomáš Holub popisuje, proč „talentovaní lídři“ někdy zcela selžou
Odbornice na etiketu radí: „Pravidla, která byste měli dodržet, než otevřete sáček brambůrků“
Přestože jsou čípky pro samotné vidění nezbytné, hlavní slovo má mozek – je to on, kdo z pouhých signálů poskládá skutečný „obraz“. Barvy tedy nejsou objektivní vlastností věcí kolem nás, ale subjektivní interpretací našeho mozku. I když některé rozdíly ve vnímání barev souvisejí s tím, jak máme čípky v oku rozmístěné, zásadně je ovlivňují faktory jako pohlaví, původ, etnikum nebo jazyk, kterým mluvíte.
Jazykové rozdíly hrají v barevném vnímání velkou roli. V některých jazycích, například u slovanských národů nebo v japonštině, se pro zelenou a modrou používá stejný název. Pokud nevyrůstáte v kultuře s rozlišováním těchto odstínů, opravdu je často vnímáte jinak – a poznají to i psychologické testy. Výzkumy potvrzují, že jazyk zásadně ovlivňuje, jak barvy „vidíme“ a zařazujeme je do kategorií.
Genetické rozdíly v čípcích L mohou způsobit, že jeden člověk vnímá červenou odlišně než druhý. Některé ženy, které mají dvě X chromozomy, mohou mít obě možné varianty čípků L najednou. To vede k úvaze, že některé ženy dokáží vidět širší spektrum barev než muži. Výzkumy ale ukazují, že v praxi se oblasti citlivosti čípků významně překrývají – a rozdíl v barevném rozlišení je jen minimální.
Jinými slovy – náš pohled na svět je kombinací genetiky i prostředí, ve kterém žijeme. Fakt, že barvy nejsou objektivně stejné pro všechny, mění naše vnímání reality a nabádá nás podívat se na svět očima ostatních. Pokud příště povedete debatu o tom, jestli je svetr kamaráda spíš „modrý“ či „tyrkysový“, vzpomeňte si, že za rozdíly můžou jak geny, tak i jazyk nebo kultura, ve které vyrůstáme. Možná právě v tom je krása vnímání světa – a je škoda tuto rozmanitost ochudit o jednoduché škatulky.
