Budoucí kancléř Friedrich Merz a německá vláda plánují rychle vystavit nové plynové elektrárny o výkonu až 20 gigawattů. Tato zařízení mají využívat moderní technologii CCS (Carbon Capture and Storage), která umožňuje zachytávání a ukládání oxidu uhličitého. Zní to jako odvážný krok k čistší energetice, ale existuje tu zádrhel – v reálném provozu tuto technologii u plynových elektráren zatím nikdo nevyzkoušel a vše nasvědčuje tomu, že půjde o extrémně drahý projekt.
Ambiciózní plán, ale stojí na pevných základech?
Představa německého vedení je jasná: urychlit cestu k nízkoemisní energetice skrze výstavbu plynových elektráren s CCS. Jenže, jak ukazují údaje serveru Focus či studie IEEFA, pod slibným politickým heslem se skrývá řada technických i ekonomických otazníků. Globálně žádná plynová elektrárna s touto technologií nefunguje v běžném komerčním provozu. Všechny stávající projekty jsou v podstatě jen pilotní, sloužící především vědě a výzkumu. V praxi tak stále není jisté, zda se investované miliardy skutečně vrátí.
Hlavní technologické překážky CCS
- Nízký podíl CO₂ ve spalinách: U moderních plynových turbín tvoří oxid uhličitý jen asi 5 % spalin. Zachycení každé tuny CO₂ tak vyžaduje přepracovat obrovské objemy vzduchu a výfukových plynů, což je velmi neefektivní.
- Energetická náročnost: Proces zachycení a stlačení CO₂ v zařízení CCS pohltí přibližně 20–30 % elektřiny, kterou elektrárna sama vyrobí. To automaticky zvyšuje náklady na palivo i ekologickou stopu celé výroby energie.
- Vysoká spotřeba vody: Výzkumy IEEFA upozorňují, že nové elektrárny s CCS mohou oproti klasickým plynovým elektrárnám spotřebovat až o 50 % více vody – a to už je v evropském kontextu docela palčivá otázka.
Kde už to (skoro) funguje: Příklad z Británie
Nejblíže k reálnému zahájení provozu má aktuálně britský projekt Net Zero Teesside nedaleko Middlesbrough – 742megawattová plynová elektrárna ve spolupráci firem Equinor a BP. Do roku 2028 by zde měli zachytávat až dva miliony tun CO₂ ročně. Prozatím ale vyčkávají na první zkušenosti a provozní data v ostrém provozu.
Mohou Němci přeskočit osvědčená řešení?
Nabízí se zásadní otázka: Proč Německo volí neosvědčenou a současně nejdražší cestu namísto podpory kombinace obnovitelných zdrojů, flexibilního řízení poptávky a moderních bateriových úložišť, které už dnes v praxi fungují? Odpověď zatím chybí a transparentní vyhodnocení výhod i rizik by mělo přijít ještě před prvním kopnutím do země.
Zatím to vypadá, že CCS v plynových elektrárnách je spíš efektní politická fráze než konkrétní plán, jak během několika let zásadně snížit emise. Necháme se překvapit, jak se tento technologický experiment v hodnotě stovek miliard korun ukáže v praxi. Ostatně, i české firmy pečlivě sledují, zda je cesta přes CCS životaschopná, nebo zda je lepší investovat do obnovitelných zdrojů a jejich chytré kombinace.
Co sledovat dál?
- Vývoj projektu Net Zero Teesside v Británii.
- Oficiální ekonomické a ekologické analýzy německé vlády.
- Diskusi o účinnosti a adekvátnosti technologie CCS jak v evropském, tak českém kontextu.
Budoucnost energetiky ve střední Evropě se právě teď píše doslova před našima očima. Rozhodování o miliardových investicích je víc než jen technologická otázka; dotýká se nás všech skrze ceny energií, dostupnost vody i tempo snižování emisí. Sledujme vývoj konkrétně – třeba i díky evropským serverům jako Energetika24.cz nebo Seznam Zprávy, kde podobná témata rezonují také.
