V roce 2025 už evropským politikům dávno došlo, že závislost na jednom zdroji energie – konkrétně ruském plynu – není zrovna ideální strategická výbava. Otázka ale zní: neopouštíme starý problém jen proto, abychom se chytili do pasti nové? Místo potrubí z východu teď náš energetický přechod z velké části stojí na kontejnerech plných technologií z Číny. A to je, mírně řečeno, ošemetné.
Solární panely jako nová slabina: Kdo skutečně drží otěže?
V České republice si v poslední době solarizaci všímá už každý druhý soused, stačí se projít kolem nových rodinných domů nebo podívat na střešní mapy v Praze a Brně. Jenže 80 % všech komponent k těmto elektrárnám (od solárních panelů přes střídače až po klíčové kabely) pochází z čínských továren. Podle respektované agentury Bloomberg navíc tlak na Čínu jen dál poroste: už příští rok by tento podíl mohl narůst až na 95 %.
- Solární panely z Číny tvoří drtivou většinu trhu
- Evropské projekty na vlastní výrobu nabíhají pomalu
- Případné geopolitické napětí může snadno situaci zdramatizovat
Co když přijde další krize? Riziko se netýká jen plynu
Evropa v uplynulých letech zažila, jaké to je, když se klíčová surovina ocitne na hraně. Všichni si pamatujeme složitá vyjednávání, otálení s cenami a narychlo vznikající LNG terminály v Polsku nebo Nizozemsku. Pokud by došlo například ke krizi kolem Tchaj-wanu, EU by mohla čelit omezení dodávek nejen panelů, ale i polovodičových součástek do městských rozvoden či fabrik na elektromobily. Zasáhlo by to regiony napříč kontinentem – od Ostravy až po Barcelonu.
Evropská závislost přesahuje sluneční energii
Fotovoltaika není jediným háčkem. Třeba lithium – klíčová surovina pro baterie v elektromobilech Škoda či Peugeot – je dalším článkem v čínském exportním řetězci. Také Češi aktuálně dováží většinu baterií pro rozvoj elektromobility ze zahraničí, hlavně z Asie. Bez nich by si dnes ani nenabyli vyzkoušet nový model Octavie e-TEC, natož kompletně elektrifikovat flotilu městských dopravních podniků.
Cesta k soběstačnosti: Co může Evropa (a Česko) konkrétně dělat?
Ano, řada států v čele s Německem a Francií už rozjíždí svoje vlastní továrny na panely či gigafactory na baterie. V českém prostředí vzniká zájem o tzv. „evropské hodnotové řetězce“, ať už v Ústeckém kraji nebo na Vysočině. Ale konkurence s cenou práce v Číně je obtížná. Je to běh na dlouhou trať a vyžaduje jasnou strategii i odvahu investovat navzdory vyšším nákladům.
- Podpora místních výrobců a startupů v energetice
- Investice do výzkumu, recyklace a inovací
- Společné evropské projekty typu European Solar Initiative
- Silnější vyjednávací pozice vůči klíčovým dovozcům surovin
Proč by nás to mělo zajímat?
Praktické dopady pocítíme všichni. Pokud by se přísun surovin či technologií přerušil, doplatíme na to nejen vyššími účty za elektřinu, ale i pomalejším rozvojem domácího průmyslu a ztrátou konkurenceschopnosti. Navíc soběstačnost je i otázka bezpečnosti, nejen ekonomiky. Evropská i česká strategie tak v roce 2025 stojí na rozcestí: buď přijmeme vyšší krátkodobé náklady, nebo budeme dál riskovat dlouhodobou závislost. Volba je naše – a rozhodování nebude snadné.
