Už tento týden čekáme od Evropské komise novou revizi klimatické legislativy, tentokrát se zavazující ke snížení emisí skleníkových plynů do roku 2040. Cíl je odvážný – oproti roku 1990 mají emise spadnout o celých 90 %. Realisticky ale není jisté, zda současné klimatické plány do roku 2030 vůbec zvládneme naplnit.
Zásadní oznámení ze strany EU je v roce 2025 v podstatě na denním pořádku. Nové ambiciózní cíle si však žádají hlubší pohled na skutečný stav věcí – a hlavně ochotu členských států i obyvatel je přijmout. Green Deal, který známe už z roku 2019, dnes v mnoha státech, včetně Česka, vyvolává spíše obavy než optimismus.
Současný stav: Kde EU zaostává?
- Snížení emisí do roku 2030 o 55 % – to je aktuální cíl, který už teď naráží na své limity.
- Do roku 2040 by měla EU emisní stopu srazit až o 90 %.
- Cílem pro rok 2050 zůstává úplná uhlíková neutralita.
V realitě ovšem mnoho států bojuje se závislostí na fosilních palivech a tempo modernizace zaostává za plány na papíře.
Geopolitické komplikace a návrat uhlí
Není tajemstvím, že válka na Ukrajině a navazující energetická krize donutila mnohé evropské země přehodnotit své strategie. Ztráta ruského plynu přiměla některé státy – včetně Německa či Polska – dočasně znovu sáhnout po uhlí. To je sice pochopitelné z pohledu energetické bezpečnosti, ale o to těžší bude pozdější přechod na čistější zdroje.
Náhlé omezení fosilních paliv navíc může vést k tomu, čeho se Češi obávají nejvíce – k růstu cen energií, případně až k energetické chudobě a sociálním protestům. Průběh posledních let v Německu jasně ukazuje, jak náročný takový přechod dokáže být.
Technologické výzvy: Kam se posunout dál?
Nelze upřít, že obnovitelné zdroje energie dnes v Evropě zažívají boom. Větrné elektrárny rostou u Baltu, solární panely zdobí střechy domů od Ostravy po Plzeň. Problémem ale stále zůstává (nejen v Česku) omezená možnost ukládání elektřiny v době nadbytku a zajištění stabilní dodávky i za bezvětří nebo v noci.
Mimo čistou elektřinu je nezbytné investovat i do moderních technologií, jako je zachytávání a ukládání oxidu uhličitého (CCS). Právě ty mohou rozhodnout o úspěchu či neúspěchu především v odvětvích, kde nahradit klasická paliva zatím jednoduše nejde – např. v hutnictví a těžkém průmyslu, se kterým má zkušenosti například Ostravsko.
Co si z toho vzít – a co může běžný Čech dělat?
- Sledujte možnosti dotací na zateplení, fotovoltaiku a úspory energií, například v programu Nová zelená úsporám.
- Zajímejte se o lokální projekty – třeba komunitní solární elektrárny, které už fungují na řadě menších měst, včetně Jihlavy nebo Třebíče.
- Přemýšlejte o dopravě – rostoucí popularita MHD a sdílených elektrokol v Praze nebo Brně je jasným trendem.
Evropa stojí na rozcestí. Nové klimatické závazky mohou přinést lepší budoucnost, ale je nutné otevřeně přiznat, že bez skutečné spolupráce, investic a inovací to nepůjde. Česko má přitom obrovský potenciál stát se lídrem v chytrých řešeních pro energetiku i udržitelnou výrobu. Záleží jen na nás, zda tuto šanci využijeme.
