Emma Andersson z Växjö ví, jak náročné to může být, když v rodině chybí peníze. Právě proto už čtvrtým rokem před Vánoci stříhá děti zdarma – rodinám, které si to jinak nemohou dovolit.
„Byla bych ráda, kdyby se přidali i další,“ říká pro Femina.cz.
Příběh Emmy začal už v roce 2019, kdy se jako třicetiletá zamýšlela nad tím, jak může využít svou energii a čas k něčemu prospěšnému v období svátků.
„Vánoce pro mě nebyly vždycky idylické, proto jsem chtěla udělat něco pěkného pro ostatní. Přemýšlela jsem i o dobrovolnické práci v nízkoprahovém centru, ale nenašla jsem v našem městě správné informace,“ vzpomíná Emma.
Pak si ale uvědomila, že má jeden cenný um – stříhání vlasů.
Emma je totiž vyučená kadeřnice a pracovala i v salonu. Dnes sice působí v IT firmě, ale nůžek se nevzdala.
Vyrostla pouze s maminkou a dobře ví, co znamená šetřit. „Jako dítě jsem chodila ke kadeřnici málokdy,“ říká otevřeně.
Nemocní nebo rodiče samoživitelé – pomoc míří k těm, kdo ji potřebují
Se svým záměrem šla přímo – sdílela jednoduchý příspěvek do facebookové skupiny obyvatel Växjö.
„Napsala jsem, že ráda zdarma ostřihám děti z rodin, pro které jsou Vánoce opravdu finančně těžké. Zájemci mi mohli napsat přímo,“ vysvětluje Emma.
Kromě covidové pauzy od té doby každoročně během prosince ostříhá 15 až 20 dětí.
Na Emmu se často obrací maminky a tatínkové, kteří jsou nemocní, na nemocenské, nebo na všechno sami. I proto prostě chybí peníze na cokoliv „navíc“. Emma nikdy neměla pocit, že by její nabídku zneužíval někdo, kdo to nepotřebuje.
„Většina lidí je vděčných a dojatých. Někdy mi něco chtějí dát na oplátku, ale vždycky odmítnu. Nechci za to nic,“ říká.
Radost pro děti, vděčnost pro Emmu
Minulé roky za dětmi osobně jezdila, letos se jí ale podařilo domluvit s jedním salonem ve Växjö, kde jí půjčili židli na víkend. Celá akce tak byla efektivnější a děti si navíc užily, jaké to je být v opravdovém salonu. „Strašně mě to bavilo a děti byly šťastné. Pro ně je skvělé přijít do salonu ― je to jiný zážitek, než když přijdu já domů,“ popisuje Emma.
Emma doufá, že její příběh inspiruje i další. Přitom podotýká – dvoudenní akce jí z roku neubere skoro nic, a hodně dá nejen ostatním, ale i jí samotné. „Pro mě je samozřejmost pomoct, když to jde, a moc si vážím, že můžu. Mám z toho radost,“ zakončuje.
