V knize Most, kde sídlí motýli neurovědkyně Nazareth Castellanos propojuje fascinující poznatky o propojení mozku a schopnosti jej měnit – a významnou roli v tom hraje právě dýchání.
- Vědci zjistili, že vaše dechová stopa je unikátní jako otisk prstu – a hodně vypovídá o vašem zdraví
- Proč se naučit správně dýchat teď, ne až „až někdy“
Legendární Santiago Ramón y Cajal kdysi prohlásil: „Neurony jsou jemné a elegantní buňky, tajemní motýli naší duše, jejichž mávání křídly možná jednoho dne odhalí tajemství života mysli.“ Právě tato metafora je inspirací pro práci Nazareth Castellanos. Ve své knize Most, kde sídlí motýli (nakl. Siruela), zkoumá, jak dýchání ovlivňuje naše duševní i tělesné zdraví a možnost znovu budovat naši psychiku.
Dýchání je totiž jediná životní funkce, kterou můžeme vědomě ovládat. Nemůžeme si zvolit tep srdce, diktovat úkoly játrům či ledvinám, nebo si „přepnout“ žaludek do jiného režimu. Zato dech můžeme kdykoli zklidnit, zrychlit či zpomalit – a často na něj v běžném životě úplně zapomínáme. Chyba! Vědci dnes potvrzují, že dech zásadně ovlivňuje neurony i mozkovou aktivitu napříč úrovněmi – od jednotlivých buněk až po komplexní sítě. Rytmus a hloubka nádechů modulují mozkové vlny a ovlivňují kognitivní funkce. I když to pro mnohé zní jako „alternativa“, výzkumy hovoří jasně.
„Je to pravda, setkávám se s tím odmítáním,“ potvrzuje Castellanos v rozhovoru. „Ale chápu, že medicína musí být opatrná – nelze přijímat vše jen proto, že je to zajímavé. Stále ale přibývá seriózní výzkum a to je klíčové.“
V posledních letech vnímáme , že duševní pohoda je stejně důležitá jako ta fyzická. Tyto dvě sféry jsou provázané možná víc, než si myslíme.
„Ve chvíli, kdy dojde k narušení duševního zdraví, mění se dechový vzor – a právě studiem dechu můžeme včas rozpoznat varovné signály či predispozice k poruchám,“ říká Castellanos. „A současně – vědomé dýchání může aktivně pomoci snižovat stres, úzkost nebo i projevy depresí.“
V knize také popisuje zajímavou zkušenost ze sympozia na Fakultě architektury. „Architektura a most jsou tu neustále přítomné metafory. Stejně jako téma přestavby a obnovy. Stavíme sami sebe špatně?“
„Těžko říct, kolik komu je let, ale už od dětství rodiče často nevědomky vytvářejí chyby v konstrukci osobnosti – a my se v dospělosti musí znovu budovat. Statistika ukazuje, že téměř 70 % lidí zažije potenciálně traumatickou událost. A to mluvíme jen o Evropě nebo USA – jinde je to často ještě horší.“
Pokud tedy dech odráží naši psychiku – může podobný most vznikat i mezi lidmi?
„Je to složitý sociální fenomén. Skvělým příkladem je synchronizace srdce a dechu mezi matkou a dítětem. Tím zlepšujeme nervový vývoj dítěte a pozitivní efekty se promítají i do jeho psychiky. Zapomínáme však na to, že děti jsou také vystavené stresu a duševním nesnázím. Další pozoruhodnou vazbu vidím mezi prarodiči a vnoučaty. Když vyrůstejí spolu, prospívá to oběma mozkům. To je nádhera – péčit o psychiku a mozek není jen o tréninku nebo knihách, ale i o propojení napříč generacemi.“
Zpět k dechu. Většinu života „dýcháme na autopilota“. Všimněte si, jak často v každodenním shonu nevěnujete dechu ani zlomek pozornosti. „Problém je, že mnoho lidí zůstává roky v tomto automatickém režimu. Jako bychom žili spíš jako rostliny,“ zamýšlí se Castellanos. „Například při odchodu do důchodu – najednou chybí mentální i pohybové podněty a lidé jedou na autopilota. Tak se zvyšuje riziko neurodegenerativních onemocnění jako Alzheimerova choroba.“
Kéž by stačilo jen dýchat a vše by se zlepšilo – to by byl ideální svět. Ale realita je složitější. Cesta ke zdraví není jenom o dechu nebo „síle vůle“. „To je jeden z mýtů moderní doby,“ upozorňuje Castellanos. „Není pravda, že když člověk dost chce, vždy to zvládne. Každý máme jiné podmínky, možnosti i kapacity. Měli bychom být opatrní s tím, aby si lidé v těžkostech připadali vinni ze svého stavu.”
Hraje tu roli i genetika – některé poruchy se mohou dědit. Dech je užitečný nástroj, ale není samospasitelný.
„Přesně tak,“ souhlasí Castellanos. „Zdraví mozku a duševní pohoda to není rovnice se třemi proměnnými. Vždy je tam spousta faktorů, které ani „nevidíme“. Co neznáme, neznamená, že neexistuje. Proto i při péči o psychiku je důležité více pozorovat a méně analyzovat.“
Podle Castellanos je náš mozek překvapivě tvárný – když mu umožníme růst, změnu dokáže rychle využít. Vědomé dýchání posiluje neuroplasticitu a mozek pak díky „zpětné vazbě“ ještě více zlepšuje náš dech.
„V mnoha ohledech jsme dnes poučení analfabeti – víme, kde máme jaký orgán, ale nerozumíme, jak naši biologii využít ke každodenní psychické stabilitě. Přál(a) bych si, aby se propočítané benefity přenesly i do škol či komunit, podobně jako učíme děti číst nebo psát. Zkuste přidat i nácvik vědomého dýchání.“
Proč „motýli žijí na mostě“, když by mohli létat? Castellanos navrhuje nový, symbolický most – stejně jako motýl vylézající z kokonu procházíme přechody a změnami. Je čas přestat s „zadržovaným dechem“ starých stereotypů a dýchat naplno v nových podmínkách.
