Život je plný toho, co se nedaří. Ale jde to přijmout s lehkostí – zde je jak
Publikováno 07/08/2025 – 05:00
Když na podcastu The Diary of a CEO prohlásil kognitivní psycholog Donald Hoffman větu: „Kdo byl nejslavnější nebo nejbohatší v roce 1743? Kdo to ví? A koho to vůbec zajímá?“, rychle to zaplavilo české sociální sítě. Jeho krátký a úderný rozhovor zasáhl tisíce lidí – právě pro svůj pohled na ego, pomíjivost života a potřebu brát věci s větším nadhledem.
Během debaty byl Hoffman nekompromisní: „Všichni tu jednou nebudeme. Znamená to, že nemáme žádnou hodnotu? Že je vše zbytečné? Ne.“ Pro něj je myšlenka, že za tisíc let si na nás nikdo nevzpomene, osvobozující – ne deprimující.
@steven Profesor Donald Hoffman nabízí jiný pohled na život: přestaňte se zabývat statusem a uznáním. Stejně si na nikoho bohatého z minulosti dnes nevzpomínáme, ani naše jména jednou zmizí. Důležitý je přítomný okamžik – říkejme častěji ano, všimněme si drobností, a nepodléhejme tlaku být „dokonalí“. Nejde o bezvýznamnost, ale o radost a klid. #Diaryofaceo #podcast #mindset #development #zivot
Život je plný drobných problémů a zádrhelů. Něco se pokazí dnes, něco zítra. Podle Hoffmana však nemá smysl neustále s životem bojovat – klíč je přijmout, že „jedna z nejdůležitějších lekcí je říkat životu ano. Toto je, co se děje. To je přesně to, co má nastat.“
Přestanete soudit. Začněte žít
Odmítání historického narcismu (“Za tisíc let nikdo nevíme, kdo jsme, a nikdo to řešit nebude.”) je jen začátek. Hoffman zmiňuje i morální přesah: „Pokud milujete bližního jako sebe, jste na správné cestě. Pokud lidi soudíte, něco je špatně.“
Podle Hoffmana jde o to vnímat život jako hru, kterou je radost si zahrát, ne kontrolovat. „Je to dobrá hra – tak si ji užijte,“ shrnuje.
Jeho myšlenky rezonují zvlášť mezi mladými Čechy na TikToku, Instagramu i X (dříve Twitter), kde klip koluje s desítkami tisíc komentářů. V čase všudypřítomné honby za úspěchem, srovnávání a snahy zanechat stopu představuje Hoffmanovo poselství výzvu k nadhledu, návratu k přítomnému okamžiku a skutečným hodnotám – i když to někdy nezní úplně jednoduše.
Hoffman nás svým klidným, přesným stylem vrací k univerzální myšlence: Nejsme tak výjimeční, jak si myslíme, což ale dává každé vteřině života ještě větší smysl. Možná si nás v roce 3025 nikdo nepřipomene, ale právě teď máme možnost žít naplno.
Ať už souhlasíte s jeho pohledem, nebo ne, stojí za to si dnešní den (nebo aspoň jeho kousek) užít bez tlaku. Protože jak říká Hoffman: „Kdo byl nejbohatší v roce 1743? A koho to dneska zajímá?“ Nechte se tím – aspoň na chvíli – inspirovat.
