Znáte někoho, kdo místo otevřeného rozhovoru raději setrvává v tichu nebo vše bagatelizuje větami jako „To je v pohodě“ nebo „Není to tak vážné“? Pokud ano, nejste určitě sami. Už jsem se ve své praxi i osobním životě setkal s celou řadou lidí, pro které je vyhýbání se konfliktům zcela zásadní strategií přežití.
Konflikty jsou běžnou součástí života – proč je někteří lidé snášejí hůř?
Nedorozumění a střety názorů potkáváme doma, v práci nebo třeba mezi známými. Většina psychologů, včetně našich českých odborníků z centra Fokus Praha, upozorňuje, že konflikty jsou přirozené a pomáhají vztahy budovat i čistit vzduch.
Přesto existují lidé, kteří se jakékoliv konfrontaci záměrně vyhýbají. Chtějí být neviditelní, nemluví o tom, co jim vadí – často proto, že je děsí odmítnutí nebo negativní reakce okolí. Podle psycholožky Andrey Morové to může souviset s hlubšími nejistotami, strachem z opuštění nebo silnou potřebou zavděčit se druhým.
Původ strachu z konfliktů: výchova, emoce, zkušenosti
- Dětství a výchova: Pokud v rodině nebylo dovoleno vyjadřovat vlastní názor, byla autorita považována za nedotknutelnou a poslušnost byla ceněna víc než otevřená diskuze, pak si děti toto chování často nesou do dospělosti.
- Emoční nejistota: Někdo má zažité, že není dost silný na to, aby vyjádřil svůj postoj, nebo je přesvědčen, že každý nesouhlas povede k nenávratnému rozvratu vztahu.
- Předchozí toxické vztahy: Pokud někdo vyrůstal nebo dlouhodobě setrvával v prostředí, kde převládal křik, agresivní hádky nebo manipulace, může se naučit raději mlčet a potlačovat své potřeby.
Jak poznáte člověka, který se konfliktům vyhýbá?
Typické je právě ono mlčení, navenek „neutrální“ postoje, nebo rychlé přizpůsobení se, jen aby byl klid. V Brně nebo Praze se s takovým přístupem setkávám hlavně mezi těmi, kdo cítí obrovskou odpovědnost za harmonii v kolektivu. Často jsou to lidé:
- s extrémní empatií vůči ostatním
- náchylní k pasivitě nebo podřízenosti
- mají problém nastavit zdravé hranice (obzvlášť ve vztazích)
- vyhýbají se sporným tématům
- hledají neustálé potvrzení a uznání zvenčí
- často bojují se sebevědomím a vlastní hodnotou
- zažívají vnitřní konflikty a hromadící se frustraci z pocitu, že jejich potřeby nepočítají
Dá se strach z konfliktů překonat?
Dobrou zprávou je, že ano – a není nutné, abyste se proměnili ve „věčného rebela“. Klíčem je naučit se svůj názor říkat diplomaticky, otevřeně, ale zároveň s respektem ke druhým.
Odborníci po celé České republice proto doporučují:
- Pracujte na sebevědomí a asertivitě: V terapii i formou workshopů (například v rámci centra Nevypusť duši nebo online kurzy) se učíte rozpoznávat své potřeby, limity i to, kdy je čas říct „stačí“.
- Změňte vnitřní přesvědčení: Nebojte se pojmenovat přesně, z čeho pramení vaše obavy z hádky. Odkud přichází, v kterých situacích se opakují a jak ovlivňují vaše vztahy?
- Komunikační dovednosti: Vyzkoušejte formulace jako „Cítím, že…“ nebo „Můj pohled na věc je…“, které pomáhají vyjádřit vlastní postoj pokojně a konstruktivně.
- Vzorové situace a bezpečné prostředí: Sledujte lidi (klidně i ve svém okolí), kteří umí řešit spory s nadhledem a respektem. Nebojte se trénovat nové reakce v bezpečných podmínkách – ať už s kamarády, terapeutem, nebo i před zrcadlem.
Pro některé může být cesta dlouhá a zásadní je nebát se vyhledat odbornou podporu. Zvlášť, pokud mlčení začíná negativně ovlivňovat práci, vztahy nebo vlastní psychické zdraví.
Zajímavost na závěr
Věděli jste, že podle studie týmu z Univerzity Karlovy vede potlačovaní emocí dlouhodobě ke zhoršení zdraví, vyšší míře stresu i úzkosti? I proto má cenu učit se otevřeně mluvit – nejen pro sebe, ale i pro lepší vztahy s okolím.