Černobylská černá huba vyvolala rostoucí vědecký zájem díky své překvapivé schopnosti rozvíjet se v oblastech s extrémními úrovněmi radiace. Tato vlastnost by mohla být rozhodující pro zlepšení ochrany astronautů během budoucích vesmírných misí. Cladosporium sphaerospermum se díky tomu stává jedním z nejvíce zkoumaných druhů pro potenciální využití v průzkumu vesmíru.
První pozorování těchto organismů proběhla na konci 90. let, kdy výzkumné týmy identifikovaly společenství tmavých hub přilepených na stěnách havarovaného reaktoru. Skupina dominovaná Cladosporium sphaerospermum nejenže odolávala radiaci, ale projevovala také neobvyklý růst v oblastech, kde ionizace ničí základní molekuly většiny známých forem života.
Vysoká koncentrace melaninu v buněčných stěnách byla první stopou, která měla za cíl vysvětlit toto výjimečné chování. Analýzy naznačily, že tento pigment podléhá strukturálním změnám při vystavení ionizujícímu záření, což otevřelo možnost, že funguje jako energetický konvertor. Podle odborníků by tento proces mohl připomínat formu zachytávání energie, kterou některé studie popisují jako radiosyntézu, ačkoli to zatím nebylo prokázáno jednoznačně.
Následné výzkumy ukázaly, že při vystavení určitým radioaktivním zdrojům, jako je cesium, huba zvýšila svůj růst o přibližně 10%. Toto chování není jednotné u všech melanizovaných druhů, a tak potřebuje hypotéza další experimentální podporu.
Testy na oběžné dráze
Mezinárodní zájem o tento druh vedl k tomu, že vzorky Cladosporium sphaerospermum byly odeslány na Mezinárodní vesmírnou stanici, kde byly po dobu měsíců vystaveny neustálému působení kosmického záření. Senzory zaznamenaly růst, který převyšoval pozorovaný v kontrolních kulturách umístěných na Zemi, a rovněž detekovaly částečné snížení radioaktivního toku, který procházel tenkou vrstvou mycelia.
Tyto výsledky podpořily myšlenku vyvinout materiály založené na houbové biomase, které by mohly fungovat jako lehké a samoreparující ochranné bariéry, což je zvlášť atraktivní alternativa pro budoucí mise na Měsíc nebo Mars. Možnost výroby těchto materiálů přímo na místě by snížila hmotnost přepravovanou ze Země a usnadnila by vytváření bezpečných habitatů pro astronauty.
Černobylská zóna vyloučení nadále slouží jako přírodní laboratoř, ve které život ukazuje svou schopnost přizpůsobení se extrémním podmínkám. Přestože zůstává mnoho otázek o přesném mechanismu, který umožňuje těmto houbám prosperovat za intenzivní radiace, jejich chování otevírá nové výzkumné cesty pro zlepšení prostorových ochranných systémů a pokrok v nezbytných technologiích pro průzkum kosmu.
