Pediatr Carlos González, známý obhájce respektující výchovy, zdůrazňuje, že vzájemný respekt a osobní příklad jsou zásadní pro výchovu odpovědných a etických lidí
09. 08. 2025 • 05:00
Otázka trestů ve výchově dětí vyvolává v Česku dlouhodobě živé debaty mezi rodiči i odborníky. Pediatr Carlos González, autor populárních knih o rodičovství, je přesvědčen, že tresty jsou pro děti zcela zbytečné – stejně jako odměny. Namísto toho doporučuje budovat vztah založený na porozumění a respektu. Ve svém aktuálním videu na YouTube rozebírá, proč trestání dětem nepomáhá v dlouhodobém pohledu a může dokonce narušit důvěru mezi rodiči a potomky.
Svůj přístup González vysvětluje jasně: „Dospělé přece také netrestáme za to, že se smějí, skáčou nebo omylem šlápnou na gauč. Tak proč bychom trestali děti?“ Podle něj neposkytují tresty žádný základ pro etiku nebo hodnoty, ale pouze učí strachu a slepé poslušnosti. Výchova podle Gonzálezových principů stojí na trpělivosti, vysvětlování a vzájemné úctě – ne na hrozbě postihu.
González také sdílí svoji osobní zkušenost: „Moji rodiče mě v dětství nikdy netrestali. Měli jsme jasná pravidla, někdy mi domlouvali, ale neexistoval trest. A přesto jsem z toho nevyšel jako tyran nebo někdo, kdo by v životě selhal.“ Touto vzpomínkou ilustruje, že forma respektující výchovy skutečně funguje a není potřeba se uchylovat ke klasickým negativním metodám.
Jedním z klíčových bodů jeho argumentace je kritika tzv. „přirozených důsledků“, které rodiče někdy vydávají za poučení, ale ve skutečnosti jde o tresty v přestrojení. Uvádí typické příklady: „Pokud dítěti schováte hračky, protože je rozházelo po pokoji — není to přirozený důsledek, ale obyčejný trest,“ říká González.
Podle něj cílem rodičů by nemělo být způsobit dítěti utrpení, jen aby se poučilo. Rodičovství má být oporou, ne překážkou: „Jsme tu proto, abychom děti chránili, ne je nechávali zbytečně trápit za omyly.“ Přidává také myšlenku, že etika a dobré chování by neměly být otázkou očekávání odměn – správné věci bychom měli dělat proto, že jim věříme.
Na závěr González zdůrazňuje: „Chcete-li, aby vaše dítě bylo vstřícné a respektující, sami buďte vzorem chování. Křik a tresty děti jen učí kopírovat tyto vzorce.“
Debata o použití trestů v českých rodinách tak pokračuje. Přístup, který navrhuje Carlos González, se opírá o moderní výzkumy i zkušenosti rodičů, kteří dávají přednost respektu a otevřené komunikaci před autoritativním přístupem. S rostoucí popularitou respektující výchovy v České republice můžete narazit na inspirativní knihy či semináře i v Praze, Brně a dalších městech – a možná stojí za to se jimi inspirovat.
