Carlos González, pediatr: Když vás dítě neposlechne, udělá to potají

Známý pediatr Carlos González nabízí překvapivý pohled na (ne)poslušnost dětí. Proč se děti usmívají, když něco provádí? Jak správně nastavit hranice?

Spread the love

Známý pediatr Carlos González nabízí překvapující pohled na dětské chování, které dospělí často špatně vykládají

Carlos González – pediatr se zkušenostmi z evropských univerzit a autor oblíbených knih o výchově – se často setkává s tím, že rodiče vnímají opakované „zakázané“ chování dětí jako provokaci. Dítě udělá něco, co nemá, dívá se vám přitom do očí a usmívá se. V Česku slyšíme slova jako „zlobivost“ nebo „je to malý provokatér“. Přesto González zdůrazňuje: nejde o posměch, ale o snahu navázat kontakt a pochopit očekávání dospělých.

Usměv není zesměšnění: Je to snaha o lidské spojení

Jednoduchý příklad: Zastaví vás městský strážník na Letné – většina z nás odpoví spíš úsměvem než útočnou rétorikou. Proč? S úsměvem zkusíme zmírnit napětí a doufáme v pochopení. Neděláme to proto, abychom pokoušeli policistu, ale abychom situaci zvládli s respektem. Stejně to vnímá i malé dítě: úsměvem zkouší dostat pozitivní reakci a ověřit si správné chápání hranic. Není to výsměch dospělým, spíš signál o lidské zranitelnosti.

@carlos.gonzalez.pediatra

Vaše dítě se neusmívá, aby vás provokovalo, když mu něco vytýkáte. Usmívá se – stejně, jako vy na policistu – aby ukázalo dobrou vůli. Hledá váš postoj. Klid, až vás opravdu neposlechne, udělá to schovaně, jako každý. #výchova #pediatrie #děti #rodina #rodičovství

♬ originální zvuk – Carlos González – Pediatr

Skutečná „neposlušnost“? Vždy bez svědků

Podle Gonzálezovy zkušenosti dítě opravdově překračuje pravidla jedině tehdy, když nikdo není poblíž. „Až vás opravdu neposlechne, udělá to potají, stejně jako každý dospělý – a vy se to možná nikdy nedozvíte,“ říká. Pokud dítě opakuje zakázanou akci přímo před vámi, pravděpodobně si není jisté, kde přesně leží hranice. To, co vyhodnocujeme jako vzdor, bývá často ověřování, zda zákaz správně pochopilo.

Důležitá rada od lékaře zní: Komunikujte pravidla konkrétně. Prosté „nečmárej na stěnu“ může být pro dítě nejasné: Týká se to všech situací? Ani když souhlasí dospělý? Ani fixou na papír na stole? Jakmile zjistí přesnou hranici, přestane ji překračovat. Jde o jasnost, ne o strach či tresty. Pokud dítě ví, co je konkrétně povoleno, situace se obyčejně sama uklidní.

  • Marta León, specialistka na střevní mikrobiom: „Pít hodně vody během jídla může zpomalit trávení“
  • Alicia González, psycholožka: „Víte, proč se doma skoro nehádáme? Většina z nás si plete pohled a vnímání“

Pediatr Carlos González je v Česku oblíbený právě pro svůj lidský přístup k výchově. Pomáhá rodičům chápat, že většina „neposlušnosti“ není útok na nás, ale hledání hranic a bezpečí. A někdy i malý úsměv, na který se tak snadno zlobíme, může být obyčejnou prosbou o náklonnost a porozumění.

Spread the love