Památník poblíž tureckého města Afyonkarahisar poodhalil další tajemství kultur Frygiů a Lýdů
- Vědci potvrdili, že před 700 miliony let byla Země pokrytá ledem; mohla by se podobná katastrofa opakovat?
- Analýza vlasů Ludwiga van Beethovena odhaluje po 200 letech genetická tajemství skladatele
Starověké nápisy fascinují nejen archeology, ale i laiky – málokdy však máme příležitost sledovat, jak se podaří rozluštit něco, co věda řešila přes sto let. Právě takový průlom se odehrál letos v turecké provincii Afyonkarahisar. Na monumentu zvaném Arslan Kaya, tedy „lví skála“, odborníci pod vedením profesora Marka Munna z Pensylvánské státní univerzity rozpoznali zmínku o bohyni Materan. Ta byla ústřední postavou náboženství dávných Frygiů, kteří tuto oblast ovládali přibližně mezi lety 1200 př. n. l. až 600 př. n. l.
Zajímavostí je, že kult Materan přesahoval hranice jediné kultury. Řekové ji ztotožňovali s „Matkou bohů“, Římané jí říkali Magna Mater – Velká matka. Ani království Lýdie, které ovládalo západ dnešního Turecka v době vzniku památníku, na tuto mocnou symboliku nezapomínalo.
O nápis na Arslan Kaya, bohatě zdobený rytinami lvů a sfing, se vědci přou už od 19. století. Čas i časté rabování místo značně poškodily. Munn proto využil moderní technologie a pořídil detailní fotografie ve specifickém světle – právě neobvyklá kombinace světla a stínů v dubnu 2024 napomohla identifikovat dosud nečitelné znaky. Díky nim bylo možné potvrdit nejen jméno Materan, ale i její vyobrazení. Styl rytiny naznačuje, že nápis vznikl okolo poloviny 6. století př. n. l., což z něj dělá významný doklad přenosu tradic napříč starověkými říšemi.
Zajímavý detail: podle Munna by nápis původně mohl být výrazně delší a kromě božského jména mohl nést informaci o zadavateli a významu kultu pro tehdejší společnost – což je klíčová otázka například pro české i slovenské antropology, kteří tradice a kult Božské matky zkoumají v širším eurasijském kontextu.
Ačkoliv někteří kolegové, včetně odborníka na frygický jazyk Rostyslava Oreshka, upozorňují, že již v 19. století byl tento překlad navržen, práce Munna jednoznačně zafixovala správný výklad. Dlouholetá debata, doplněná o nejmodernější fotodokumentaci, tak v roce 2025 konečně dospěla k jasné odpovědi.
Jak je u památek v Turecku běžné (stačí připomenout kauzy kolem Göbekli Tepe nebo ztracených částí Tróje), nelegální vykopávky a povětrnostní vlivy způsobují nevratné škody. Každé nové čtení proto přináší nejen odpovědi, ale hlavně posiluje snahu o ochranu kulturního dědictví. A právě v tom tkví hlavní přínos práce prof. Munna – dal rozluštit kapitolu, která má sílu změnit pohled na naše evropské kořeny.
