ŠTĚSTÍ
Udržování pozitivních sociálních vazeb je nezbytné pro zdraví těla i mysli.
Neurověda je vědecká disciplína, která zkoumá nervový systém a fungování mozku. Také poskytuje pohled na to, jak myslíme, cítíme, učíme se a rozhodujeme. Analýzou neuronových spojení, emocí a kognitivních procesů pomáhá neurověda vysvětlit, proč na určité podněty reagujeme způsobem, jakým reagujeme, a jak naše zkušenosti formují náš mozek během života.
Antonio Damasio je portugalský neurovědec a lékař, mezinárodně uznávaný pro své výzkumy vztahu mezi emocemi, mozkem a rozhodováním. Působí jako profesor neurovědy, psychologie a filozofie na Univerzitě jižní Kalifornie (USC) a je ředitelem Brain and Creativity Institute. V nedávném rozhovoru, který byl zveřejněn před třemi týdny v podcastu ‚Lo que tú digas‘ Alexe Fidalga, se odborník zamyslel nad tím, co je nejrozumnější, co můžeme během našeho života udělat.
„Myslím, že inteligence se nejlépe uplatňuje v pochopení toho, co jsme“
Damasio doporučuje, abychom si vytvořili možnost pochopit, jakoví jsme: „Myslím, že inteligence se nejlépe uplatňuje v pochopení toho, co jsme, a to je něco, na čem se mohou podílet různé disciplíny. Není to jen neurologie a neurověda, ale také obecná biologie,“ říká. Pouze z integrujícího pohledu je možné přiblížit se hlubšímu porozumění naší identitě, chování a vědomé zkušenosti.
Inteligence se také projevuje ve způsobu, jakým se vztahujeme k ostatním: „Inteligence by také spočívala v možnosti být dobrý k druhému, starat se o ostatní a mít ‚dávání a přijímání‘. Můžete být opravdu šťastní pouze tehdy, když máte někoho, kdo vás miluje, a když milujete jiného člověka,“ dodává. Lidské vztahy, založené na vzájemné péči, jsou jednou z nejhlubších forem skutečné lidské inteligence.
Vztah mezi láskou a štěstím
Mezinárodní výzkumy zjistily, že lidé v romantických vztazích obvykle hlásí vyšší úroveň subjektivní pohody a spokojenosti se životem ve srovnání s těmi, kteří jsou single. To naznačuje, že láska a emocionální podpora partnera přispívají k vyšší míře štěstí.
Různí myslitelé a odborníci zdůraznili, že milovat a být milován je zásadní složkou lidského štěstí. Psycholog Jonathan Haidt tvrdí, že láska je pro lidi stejně nezbytná jako světlo a voda pro rostliny, považuje ji za jeden z pilířů pohody. V rámci humanistické filozofie Erich Fromm obhajoval, že láska není pouze pocit, ale praxe zahrnující péči, zodpovědnost a závazek, která dává smysl existenci. Podobně filozof Vladimír Soloviov chápal lásku jako sílu schopnou překonat egoismus a přinést úplnost do života. Tyto perspektivy se shodují v tom, že hlubokého štěstí se těžko dosahuje v osamělosti a že emocionální vazby založené na vzájemné náklonnosti a reciprocitě jsou klíčové pro skutečně naplněný život.
