Český vědecký tým zkoumá výjimečný bílý buk, který byl nalezen v Moravském krasu. Tento metr vysoký strom nemá chlorofyl a přesto, že nefotosyntetizuje, roste již více než třicet let. Odborníci se zaměřili na zdroje, ze kterých tento buk zásobuje své tělo cukry pro přežití. Výsledky jejich studie byly publikovány v odborném časopise Tree Physiology.
Neobvyklá fotosyntéza a její význam
Jak je známo, většina rostlin získává energii prostřednictvím fotosyntézy. Tento proces přeměňuje vodu a oxid uhličitý na glukózu s pomocí slunečního záření, přičemž uvolňuje kyslík, který je nezbytný pro život zvířat a lidí na Zemi. Nicméně, český tým odhalil rostlinu, která se těmto pravidlům vymyká.
Předmětem studie byl bílý buk rostoucí na Blanensku. Tento strom nevypadá jako obyčejné stromy, protože nemá jediné zelené listy. Absence chlorofylu naznačuje, že fotosyntéza zde není možná. Přesto se tomuto stromu podařilo přežít a dožít se minimálně třiceti let. Jak to dělá? Především podle botaniků z Akademie věd je jasné, že tento albín získává cukry nějakou alternativní cestou.
Jak rostliny získávají přírodní zdroje
Fotosyntéza je složitý biochemický proces, který mění světelnou energii na energii chemických vazeb. Využívá sluneční záření k syntéze organických sloučenin, jako jsou cukry, z jednoduchých anorganických látek, jako je oxid uhličitý a voda. Tento proces má klíčový význam pro život na Zemi.
„Rostlina bez chlorofylu je jako auto bez motoru – sama daleko nedojede. Náš buk si cukry nevyrábí, někdo ho musí krmit,“ vysvětluje Tomáš Figura z Botanického ústavu AV ČR.
Vyšetřování metod příjmu cukrů
Botanici prozkoumali tři možné alternativy: buď je buk kořenovým výmladkem jiného stromu, nebo se jedná o přirozený srůst kořenů s cizím stromem, anebo přijímá cukry prostřednictvím mykorhizních hub. Následné genetické srovnání okolních zelených buků ukázalo, že albín není jejich výmladkem. Nejpravděpodobnější variantou se tedy jeví přirozený srůst kořenů s jiným stromem, byť nelze vyloučit ani vliv mykorhízních hub.
Při pozorování bylo rovněž zjištěno, že bílý buk má ve srovnání se svými zelenými protějšky křehčí pletiva, což naznačuje, že má měkčí listy, ale na druhou stranu vykazuje vyšší obsah rozpustných cukrů, zejména glukózy a fruktózy. Tento aspekt může částečně vysvětlovat, proč ho tak často navštěvují různá zvířata a hmyz. Kromě toho má kratší vegetační sezonu a listy mu opadávají dříve.
Strategie přežití a další výzkum
V rámci výzkumu byl popsán fenomén „strategií na přísun“, což znamená, že tento strom si neukládá zásoby a jeho přežití zcela závisí na stálém příjmu podzemních cukrů. Jakékoli přerušení této „infuze“ by mohlo mít rychlé negativní následky na jeho zdraví. Říká se, že je to podobné, jako kdyby pacient v nemocnici byl odpojen od umělé výživy.
Odkaz pro budoucí výzkum
Přestože se jedná pouze o jeden jednotlivý strom, představuje fascinující příklad možné adaptace v botanice. „Bílý buk je unikátní model pro studium podzemních toků uhlíku a vztahů mezi stromy a houbami. Ukazuje, jak silně mohou být lesní organismy vzájemně propojené, i když to na první pohled není patrné,“ dodává Figura.
Výzkum této unikátní rostliny nadále pokračuje neinvazivními metodami. Definitivní důkaz o konkrétním napojení by mohl být získán teprve po přirozeném zániku stromu a následném zkoumání jeho kořenového systému. Zjištění již nyní přispívají k lepšímu porozumění tomu, jak v lesním prostředí fungují alternativní cesty příjmu uhlíku a proč některé nezelené dřeviny dokážou výjimečně přežít.
