Chování ptáků ve městech: Snížení ostražitosti v Tokiu

Člen čestného výzkumného týmu Japonského národního muzea vědy, Šóji Hamao, odhalil, že ptáci žijící v centrální Tokiu vykazují nižší ostražitost vůči lidem, než jejich příbuzní ve svém přirozeném prostředí. Tento výzkum dokazuje, že urbanizované prostředí oslabuje schopnost divokých zvířat vyhýbat se riziku, a přispívá tak k porozumění problémům spojeným s domestikací divoké fauny a konflikty mezi lidmi a zvířaty. Výsledky studie byly publikovány online v časopise Journal of Ethology.

Klíčové body výzkumu

Bylo pozorováno, že ptáci ve městech se obvykle nebývají ohroženi lidmi tak, jak by se očekávalo. Dosud však v Japonsku chyběly studie o změnách chování ptáků v urbanizovaném prostředí.
Výzkum zahrnoval sedm druhů ptáků, kteří se rozmnožují v Tokiu, a porovnával vzdálenost, na kterou se ptáci vzdálí při přiblížení lidí, s ptáky žijícími v přírodním prostředí v prefektuře Ibaraki.
Ukázalo se, že v Tokiu je vzdálenost na začátku úniku od lidí mnohem kratší než v Ibaraki ve všech sledovaných druzích, a to ukázalo, že snížení ostražitosti je v Tokiu významnější než v Evropě.
Zajímavým zjištěním bylo, že míra poklesu ostražitosti ne závisí na době, kdy se druhy usadily v Tokiu, což naznačuje, že tento pokles nastal v relativně krátkém čase po příchodu do města.

Pozadí výzkumu

Fráze jako „medvědi vychovávaní lidským prostředím se nebojí lidí“ nebo „ptáci ve městech neodletí, i když se k nim přiblíží lidé“ jsou často citovány. Tyto změny v chování zvířat v umělém prostředí jsou důležitým tématem studia zvířecího chování. Města jsou bytostně změněna lidskou činností a představují proto zcela odlišné prostředí od jejich přirozených biotopů. Zatímco v Evropě byla ohledně chování ptáků ve městech provedena řada studií, které prokázaly, že ptáci v městských oblastech jsou obvykle méně ostražití než jejich protějšky z venkovských oblastí, někteří výzkumy naznačují, že městští ptáci mohou vykazovat i vyšší míru ostražitosti. Taková rozporuplnost brání jasnému závěru, a navíc se v Japonsku dosud tato problematika nezkoumala.

Obsah výzkumu

Studie byla prováděna na 12 místech vylehčované zeleně v Tokijské metropolitní oblasti a v 18 lokalitách venkovských oblastí v jižní části Ibaraki. Ostražitost ptáků byla měřena standardní metodou, která spočívá v měření vzdálenosti, na kterou pták uteče, když se blíží člověk. U ostražitosti bylo zaznamenáno, jak daleko byli ptáci, když začal člověk přiblížení, kolik ptáků bylo přítomno, výška místa, kde se ptáci nacházeli, a vzdálenost k úkrytům (keřům, vysokým stromům, budovám), a výsledky byly analyzovány pomocí statistických metod.

Cílové druhy zahrnovaly sedm ptáků, kteří se rozmnožují v Tokiu. Mezi nimi jsou druhy jako hrdlička, sýkora a drozd, které se začaly objevovat v Tokiu v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století, ale také druhy, jako jsou hrdlička a vrabec, které zde žijí již od dvacátých a třicátých let. Měření vzdálenosti úniku probíhalo v období od poloviny března do začátku května, kdy se soustředili pouze na dospělé ptáky, aby se předešlo ovlivnění mladými ptáky.

Výsledky výzkumu

Data ukazují, že ostražitost ptáků v Tokiu je výrazně nižší. Například průměrná vzdálenost úniku vrabce v Tokio byla 4,2 metru, zatímco v Ibaraki byla 11,1 metru, přičemž některé ptáci v Ibaraki překročily 20 metrů. U ostatních druhů byla situace obdobná, s tím, že Tokio vykazovalo výrazně nižší hodnoty ostražitosti.

Při porovnání s evropskými daty výzkum ukázal, že mezi tokijskými a ibarakskými ptáky nastal výraznější pokles ostražitosti. Žádné korelace nebyly nalezeny mezi dobou, kdy se druhy usadily v Tokiu, a mírou poklesu ostražitosti, což naznačuje, že k ní došlo relativně rychle, a ne v důsledku dlouhodobého genetického vývoje.

Budoucí výzkum

Pohyb a únik ptáků je pro ně energeticky náročné a může znamenat přerušení jiných činností, jako je krmení. Pokud není dostatečný mechanismus, který by podněcoval k úniku z rizika, ptáci se nebudou mít důvod vzdálit. Je tedy otázkou, zda ptáci v Tokiu poznali, že lidé nejsou nebezpeční, nebo zda jejich potřeba krmení nutí riskovat setkání s lidmi.

Dalším důležitým aspektem, který zbývá objasnit, je, zda snížení ostražitosti se týká i jiných predátorů. Zároveň, jak ukazuje analýza, ostražitost ptáků může být ovlivněna jak učení, tak genetickými faktory, což naznačuje, že populace ptáků v městských oblastech mohou procházet evolučním procesem.

Studie o chování ptáků může také přispět k lepšímu pochopení dopadů lidských činností na zvířata, jako jsou krmení divoké zvěře a vliv fotografování na jejich životy.