Webbův vesmírný dalekohled detailně prozkoumal fascinující planetární mlhovinu Helix, která se nachází v souhvězdí Vodnáře. Tato mlhovina, známá také pod označením NGC 7293, patří mezi nejbližší a nejjasnější planetární mlhoviny, a to i díky svému charakteristickému vzhledu, který jí vynesl přezdívku „Sauronovo oko“. Její vzdálenost od Země činí přibližně 650 světelných let a vznikla před zhruba 12 100 lety, kdy původní hvězda ztratila své vnější vrstvy. Od té doby se tato mlhovina rozprostřela do velikosti přibližně 5,7 světelného roku.
Astronomické pozorování mlhoviny Helix
Astronomové zkoumali mlhovinu Helix od jejího objevení v roce 1884 pomocí různých přístrojů. Nyní se na ni zaměřil i Webbův dalekohled, jenž ji sledoval prostřednictvím infračervené kamery NIRCam (Near-Infrared Camera). Snímek pořízený tímto dalekohledem nabízí krásný pohled na to, jak by mohl vypadat dramatický konec našeho Slunce.
Detaily planetární mlhoviny Helix
Webbův dalekohled zachytil strukturu plynu, který vychází z umírající hvězdy. Na snímku je také vidět, jak hvězdy recyklují svůj materiál zpět do vesmíru, což vytváří podmínky pro vznik nové generace hvězd a planet v této části vesmíru.
Na obrázku se objevují pilíře plynu, které připomínají komety se svými ohony, a ty se nacházejí v centrální části rozpínající se plynové vrstvy. Rychlé větry horkého plynu, vyvrženého z umírající hvězdy, se setkávají s pomaleji se pohybujícími vrstvami prachu a plynu, které hvězda uvolnila dříve. Tento proces modeluje pozoruhodnou strukturu mlhoviny.
Uprostřed planetární mlhoviny se nachází bílý trpaslík, což je žhnoucí zbytek zaniklé hvězdy. Jeho intenzivní záření prosvítá okolním plynem, čímž vykresluje celkový vzhled mlhoviny. V okolí bílého trpaslíka je horký ionizovaný plyn, zatímco dále od něj lze nalézt chladnější molekulární vodík. V tomto prostředí se přímo před našima očima vytvářejí složitější molekuly. Tyto vesmírné „inkubátory“ představují surovinu pro vznik nových planet v budoucnosti.
