Co znamená, když někdo neustále mlčí, aby se vyhnul konfliktům: psychologický pohled

Konflikty a nedorozumění potkávají každého z nás – v práci, doma, v partnerství i mezi přáteli. Proč někteří lidé místo řešení raději mlčí? Co tím skrývají a jak z toho ven? Přinášíme náhledy českých psychologů i praktické tipy.

Spread the love

Znáte někoho, kdo místo otevřeného rozhovoru raději setrvává v tichu nebo vše bagatelizuje větami jako „To je v pohodě“ nebo „Není to tak vážné“? Pokud ano, nejste určitě sami. Už jsem se ve své praxi i osobním životě setkal s celou řadou lidí, pro které je vyhýbání se konfliktům zcela zásadní strategií přežití.

Konflikty jsou běžnou součástí života – proč je někteří lidé snášejí hůř?

Nedorozumění a střety názorů potkáváme doma, v práci nebo třeba mezi známými. Většina psychologů, včetně našich českých odborníků z centra Fokus Praha, upozorňuje, že konflikty jsou přirozené a pomáhají vztahy budovat i čistit vzduch.
Přesto existují lidé, kteří se jakékoliv konfrontaci záměrně vyhýbají. Chtějí být neviditelní, nemluví o tom, co jim vadí – často proto, že je děsí odmítnutí nebo negativní reakce okolí. Podle psycholožky Andrey Morové to může souviset s hlubšími nejistotami, strachem z opuštění nebo silnou potřebou zavděčit se druhým.

Původ strachu z konfliktů: výchova, emoce, zkušenosti

  • Dětství a výchova: Pokud v rodině nebylo dovoleno vyjadřovat vlastní názor, byla autorita považována za nedotknutelnou a poslušnost byla ceněna víc než otevřená diskuze, pak si děti toto chování často nesou do dospělosti.
  • Emoční nejistota: Někdo má zažité, že není dost silný na to, aby vyjádřil svůj postoj, nebo je přesvědčen, že každý nesouhlas povede k nenávratnému rozvratu vztahu.
  • Předchozí toxické vztahy: Pokud někdo vyrůstal nebo dlouhodobě setrvával v prostředí, kde převládal křik, agresivní hádky nebo manipulace, může se naučit raději mlčet a potlačovat své potřeby.

Jak poznáte člověka, který se konfliktům vyhýbá?

Typické je právě ono mlčení, navenek „neutrální“ postoje, nebo rychlé přizpůsobení se, jen aby byl klid. V Brně nebo Praze se s takovým přístupem setkávám hlavně mezi těmi, kdo cítí obrovskou odpovědnost za harmonii v kolektivu. Často jsou to lidé:

  • s extrémní empatií vůči ostatním
  • náchylní k pasivitě nebo podřízenosti
  • mají problém nastavit zdravé hranice (obzvlášť ve vztazích)
  • vyhýbají se sporným tématům
  • hledají neustálé potvrzení a uznání zvenčí
  • často bojují se sebevědomím a vlastní hodnotou
  • zažívají vnitřní konflikty a hromadící se frustraci z pocitu, že jejich potřeby nepočítají

Dá se strach z konfliktů překonat?

Dobrou zprávou je, že ano – a není nutné, abyste se proměnili ve „věčného rebela“. Klíčem je naučit se svůj názor říkat diplomaticky, otevřeně, ale zároveň s respektem ke druhým.
Odborníci po celé České republice proto doporučují:

  • Pracujte na sebevědomí a asertivitě: V terapii i formou workshopů (například v rámci centra Nevypusť duši nebo online kurzy) se učíte rozpoznávat své potřeby, limity i to, kdy je čas říct „stačí“.
  • Změňte vnitřní přesvědčení: Nebojte se pojmenovat přesně, z čeho pramení vaše obavy z hádky. Odkud přichází, v kterých situacích se opakují a jak ovlivňují vaše vztahy?
  • Komunikační dovednosti: Vyzkoušejte formulace jako „Cítím, že…“ nebo „Můj pohled na věc je…“, které pomáhají vyjádřit vlastní postoj pokojně a konstruktivně.
  • Vzorové situace a bezpečné prostředí: Sledujte lidi (klidně i ve svém okolí), kteří umí řešit spory s nadhledem a respektem. Nebojte se trénovat nové reakce v bezpečných podmínkách – ať už s kamarády, terapeutem, nebo i před zrcadlem.

Pro některé může být cesta dlouhá a zásadní je nebát se vyhledat odbornou podporu. Zvlášť, pokud mlčení začíná negativně ovlivňovat práci, vztahy nebo vlastní psychické zdraví.

Zajímavost na závěr

Věděli jste, že podle studie týmu z Univerzity Karlovy vede potlačovaní emocí dlouhodobě ke zhoršení zdraví, vyšší míře stresu i úzkosti? I proto má cenu učit se otevřeně mluvit – nejen pro sebe, ale i pro lepší vztahy s okolím.

Spread the love