Generační propast mění náš pohled na práci i zábavu
Poprvé v historii lidstva intenzivně řešíme, jak nakládáme se svým časem, čemu věnujeme pozornost a proč se vlastně nudíme. Knihy, podcasty i vědecké studie tento jev rozebírají z nejrůznějších úhlů. Nedávno se tomuto tématu věnovala v Praze diskuse v Centru současného umění DOX, kde vystoupila i Josefa Ros, prezidentka Španělské společnosti pro výzkum nudy.
Zaměřme se na jeden klíčový aspekt: věk. Dnes v kancelářích běžně potkáváte čtyři i více generací. Vedle sebe fungují baby boomři (narození 1946–1964), generace X (1965–1980), mileniálové (1981–2000) i generace Z (do 23 let). Každá z nich vyrůstala v odlišných podmínkách a s jinými hodnotami.
Představte si čerstvého absolventa vysoké školy, který začínal během pandemie a ocenil práci na dálku, flexibilitu i digitální komunikaci. Naopak někdo, kdo nastupoval v roce 2008 za světové finanční krize, typicky upřednostní stabilní pracovní dobu 9–17, pevný režim a bezpečnou smlouvu. Boomři zůstávají věrní své firmě a nemají problém zůstat přesčas, pokud je to pro „společné dobro“.
To vše zásadně ovlivňuje, jak trávíme pracovní i volný čas. Podle aktuálního průzkumu Ministerstva práce USA generace Z věnuje zábavě zhruba pět hodin denně, což odpovídá i evropskému průměru. Nejvíc volného času ale mají boomři – přes sedm hodin; naopak nejméně si odpočine generace X a mileniálové – jen čtyři hodiny denně.
Starší boomři také nejvíce čtou, zatímco u mladých čtenářské minuty výrazně klesají. Na druhé misce vah však stojí sociální sítě: generace Z na nich tráví téměř dvakrát víc času než jejich prarodiče boomři.
Knihy versus sociální sítě: Rozhoduje kvalita času
Čas věnovaný čtení knih i brouzdání po sítích zásadně ovlivňuje naši psychickou pohodu. Výzkumníci ze Stanfordu a Minnesoty například zjistili, že když člověk něco zažívá osobně (třeba sleduje vodopád naživo), vnímá čas pomaleji a pamatuje si mnohem víc detailů, než když zírá na podobnou scénu jen v brýlích virtuální reality.
Totéž platí pro knihy versus sociální sítě: čtení vyžaduje soustředění a vnitřní dialog, kdežto na sítích „obsah jen konzumujeme místo toho, abychom mu rozuměli“, jak říká studie.
Během života čtyř zmíněných generací zažila společnost největší technologický skok v dějinách – od prvních mezikontinentálních letů až po cesty na Mars, od pevných telefonů po non-stop videohovory. Dnes si můžeme naplánovat vzdělání, svatbu i děti na vlastní časovou osu a díky pokroku v medicíně často i oddálit nemoci nebo dokonce smrt.
To změnilo i náš vztah k hodinám – čas chápeme hlavně podle toho, co sami právě chceme nebo můžeme stihnout. Pracujeme méně, více sportujeme, dbáme o psychiku. Navíc vznikla úplně nová ekonomika: málokoho by před třiceti lety napadlo jet na měsíc do Thajska, nebo prodat byt a žít „na vanlife“.
Jádro sporu dnes tkví v tom, že náš čas a pozornost jsou novou měnou. Firmy, média i aplikace o něj bojují stejně urputně jako dřív o naši práci. Poprvé v dějinách má každá minuta reálnou cenu – otázka je, jak dlouhodobě ovlivní naše životy.
Nuda podle Josefy Ros: Je to skutečně motor kreativity?
Když nám bylo patnáct a stáli jsme frontu v Tescu na Vinohradech, mindfulness nikdo neznal. Pokud jste museli čekat, prostě jste čekali – bez mobilu, her, nanejvýš s knížkou. A málokdo si stěžoval na nudu. Nuda je brzdou času: zpomaluje jeho vnímání a často nás paralyzuje. Přesto raritou dneška je trend, kdy odborníci radí nechat děti nudit, aby podpořili jejich tvořivost.
Podle Josefy Ros, doktorandky filozofie, držitelky španělské Národní ceny za výzkum 2022 a největší evropské odbornice na fenomén nudy, však platí: „Nutit někoho do nudy je nesmysl a žádný dospělý si ji vědomě nepřivodí – leda by byl masochista nebo hlupák. Nuda může být hybatelem změny, ale kreativitu sama o sobě nevyvolává,“ říká Ros. Jinými slovy, než se učit nudě nebo hledat mindfulness, využijte čas na to, co vás skutečně posune. Jen tak se v životě neztratíte.
