Turínské plátno patří k největším záhadám křesťanství a už více než století přitahuje pozornost jak věřících, tak skeptiků. Právě teď, v roce 2025, jej opět rozvířila nová kontroverze. Nedávná vědecká analýza, která využila moderní 3D modelování, totiž tvrdí, že plátno vůbec nezakrývalo reálné tělo: vzniklo prý na základě kontaktu s reliéfní sochou – tedy středověkým uměleckým dílem.
3D modelování mění úhel pohledu
Studii zveřejnil prestižní vědecký časopis Archaeometry a jejím hlavním autorem je Cicero Moraes – brazilský specialista na digitální rekonstrukce historických tváří. Pomocí simulací porovnával, jak se látka chová při zakrytí skutečné lidské postavy oproti kontaktu s plochým nebo mírně vystouplým povrchem.
Výsledek? Pokud by plátno přikrývalo opravdové tělo, došlo by k charakteristickému rozšíření a deformaci obrazu (tzv. “efekt masky Agamemnóna”). Ten ale jasně odporuje proporcím a symetrii stopy, která je viditelná na Turínském plátně.
Středověký reliéf jako zdroj? Výsledky jsou překvapivé
Oproti tomu testy ukazují, že když se plátno dotkne reliéfní šablony – například ze dřeva, kovu nebo kamene – získává otisk proporcí velmi podobný originálu z Turína. Vědci se tak přiklánějí k tomu, že otisk vznikl kontaktem s pevným uměleckým modelem, který mohl být pigmentován nebo zahřát, aby obraz přenesl.
Souvisí vznik relikvie s rozkvětem gotického umění?
Tato hypotéza není úplnou novinkou, ale díky digitálním technologiím získává nové důkazy. Fakt, že první písemné zmínky o plátně se vyskytují až ve 14. století – tedy v době mimořádného rozmachu křesťanského umění a uctívání relikvií – posiluje představu, že plátno je výsledkem mistrovského zpracování, ne autentickým otiskem ukřižovaného Ježíše.
Radiokarbonové datování z minulých let (mezi roky 1260–1390) tuto teorii podporuje a zapadá do kontextu středověkých výrobních postupů, se kterými byly tehdy v Evropě i v českých zemích dobře obeznámeni například řemeslníci z Kutné Hory nebo Norimberku.
Mění moderní technologie náš vztah k relikviím?
Cicero Moraes připouští, že úplně vyloučit možnost kontaktu s lidským tělem nelze. Podle něj je však nejpravděpodobnější, že Turínské plátno je výsledkem práce vysoce kvalifikovaného řemeslníka, který dokonale rozuměl jak technologii, tak estetice své doby.
Zároveň klade otázku: měli bychom Turínské plátno vnímat jinak, když ho možná vytvořila lidská ruka jako umělecký objekt, a nikoli relikvie? Bez ohledu na původ zůstává jeho kulturní a symbolická hodnota nepopiratelná – pro věřící i ty, kteří na podobná tajemství nahlížejí čistě z vědeckého pohledu.
Zajímavost na závěr
Věděli jste, že kopie Turínského plátna je už více než sto let vystavena i v Brně? Pokud vás téma fascinuje, doporučuji návštěvu. I v roce 2025 je to ideální místo k zamyšlení – ať už věříte v zázraky, nebo v sílu lidského umu.
